Švýcarsko neotevře Chorvatům svůj pracovní trh, třebaže se k tomu zavázalo dvoustrannou dohodou. To je první dílčí důsledek referenda, které se těsnou většinou vyslovilo pro utužení přístupu k imigraci. Švýcarsko v Unii není, ale tento geografický trpaslík, avšak ekonomický chlapák jako by v ní byl, především má volný přístup na její trh.

Pro Unii je to z mnoha ohledů prekérní situace.

Vítězství populismu povzbudí – povzbudilo – souvěrce i v jiných, tentokrát už členských státech Unie. A taky dalo návod, u nás to vidíme zcela jasně. Je třeba podporovat ideu referenda jako vrcholu demokracie. Okamura se s tímto nesmyslem už dostal do parlamentu a pokud bude nová koalice dělat stejné seky, jako je dělala ta předchozí, Okamurova píšťala zmámí ještě větší počet hlodavců.

To ovšem je hrozba zprostředkovaná a dlouhodobá, přinejmenším střednědobá. Na pořadu dne bude odpověď Unie.

Bude se exponovat ve prospěch nového člena? Šlápne dvojice Německo – Francie na nohu Švýcarsku kvůli Chorvatsku? Šlápnutí, to by byly ekonomické sankce, nikoli jenom nějaké plechové vyjádření Evropského parlamentu a doporučení toho či onoho výboru. Je to střetnutí kdo s koho, s předvídatelným výsledkem.

Těžko si představit, že to dopadne jinak než diskutovanou a oficiálně odmítanou dvourychlostní Evropou. Dopadnout to tak musí, protože ve skrytu to tak je. Všechna zvířata jsou si rovna, jenomže některá jsou si rovnější než ta jiná. Chorvatsko, a samozřejmě i Česko, patří mezi ta jiná. I kdyby se jiní spojili, ty rovnější nepřekonají.

Pro naši politickou scénu by to mělo být varování a tím i doporučení, aby se neopakovala chyba, kdy parlament v záchvatu podlézavosti módnímu trendu změnil ústavu a zavedl nebezpečný nesmysl zvaný přímá volba prezidenta. Ta vyvolala nesnáze a v budoucnu vyvolá jistě i velké nesnáze. Vládnutí skrze referenda by vedlo k sebevražedným nesnázím.