Miloš Zeman zvolna odchází ze scény. V prezidentské funkci nedokázal nic, co si předsevzal. Nepřipoutal českou ekonomiku k Číně, stát, v jehož je v čele, je na seznamu nepřátel Ruska. 

Jeho chráněnec Babiš je premiérem vlády, která vyházela špiony z ruské ambasády v Praze, neprokopal kanál Odra Dunaj a nedokázal ani vyhodit šéfa tajné služby a dokonce ani ministra zahraničí. Nicméně pořád se mu přisuzuje schopnost geniálního stratéga s deseti tahy dopředu. Kdo bude jeho nástupce?

Nelze odpovědět na takto položenou otázku. Bohužel vinou zbabělosti a politické tuposti parlamentu jsme si schválili takový systém volby prezidenta, v němž zvítězí ten, kdo nejlépe zaujme. Václav Havel by dnes asi neměl šanci a kdo ví, zda by prošel Václav Klaus. Obě postavy reprezentují typ kultivovaného, vzdělaného a koncepčního člověka. Zeman je z jiného typu. Jeho jediná produktivní vlastnost je schopnost formulovat věty, které vytvářejí dojem, že mají nějaký obsah. Lidé poslouchají a mají pocit, že slyší moudro. Nacvičil si to v kabaretu, vydrželo mu to dodnes. Ideje nemá žádné, jen přesvědčivý přednes. Dvakrát se mu to vyplatilo, když k tomu ještě přidal podpásovky, proti Swarzenbergovi sudeťáky a proti Drahošovi migranty.

Poučení pro budoucnost z toho neplyne žádná. V prvním kole bude ohromný nával. Pokud do hry vstoupí Babiš, bude vyhráno: ejhle nepřítel, Babiš má třicet procent, takže logicky kdokoli, kdo se prodere do druhého kola, ho porazí, takto je to jednoduchá úvaha. Dokáže dnes odhadnout šance Miroslava Kalouska proti Petru Pavlovi v druhém kole?

Když to takto postavím, mohu k tomu dodat jediné: je tu šance, že by duel byl věcný.

Jak já se budu stydět za naivitu této věty, až se rok s rokem sejde!