Kde budou viset
Církve požádaly o vydání uměleckých děl na základě zákona o majetkovém vyrovnání Jde o Vyšebrodský oltář, obrazy Petra Paula Rubense a část takzvaného Puchnerova oltáře. Tato díla jsou nyní v Národní galerii. O navrácení žádají cisterciáci, augustiáni a křížovníci, celkem jde o osm žádostí. Je mnoho způsobů, jak věc řešit. Některé jsou rozumné, jiné nepřípustné. Uveďme dvě krajnosti. Umělecká díla nechť jsou tam, kde jsou nyní, a jejich vlastník nechť je vázán omezeným nárokem vlastnictví. Tedy selsky: ať obrazy visí na stejné skobě a vlastník, ať je to kdokoli, je nesmí prodat.
No a pak je druhý extrém, že se díla vydají takříkajíc v plen a prodají se či zaprodají za nekontrolovatelných podmínek. Mezi tím vším je samozřejmě celá škála jiných možností.
Celý ten problém je složitý a těžko soudit, zda je možno řešit ho jen analýzou zákona, spíchnutého a schváleného pod tlakem na pofidérním zasedání sněmovny. Republika přišla o námořní loďstvo vinou šikovného zákona ušitého na objednávku přátelů přátel. Budiž. I restituční zákon byl protlačen s odřenými zády a ušima. Reálně hrozí nebezpečí, že republika přijde i o kulturní hodnoty, pokud by se měl naplnit extrém uvedený v úvodu.
Je samozřejmě představitelná i rozumná dohoda. Nutno ale dodat, že v našich poměrech je rozumná dohoda představitelná jen velmi těžko, mně to nějak nejde.
