Miloš Zeman se stal prezidentem a to přidělalo sociálním demokratům starosti. Jak snadno by směřovali ke svému sjezdu a jak snadno by plánovali postup pro megavolební rok 2014, kdyby to vyhrál Karel Schwarzenberg! Na negaci se báječně vydělává.

Oranžoví by v sobě objevili úžasný národní potenciál a bubnovali by do zbraně všechny věrné Čechy, rozhořčené, že jim vládne šišlající usínající cizák s Němkou po boku. Ono to ale dopadlo jinak, na Hradě se uvelebil Miloš Zeman a svou machiavelistickou snadností, jak hodil přes palubu svého guru Šloufa, ukázal, že to má v hlavě v pořádku a že becherovka a její nástupce slivovice dosud nedokonaly zhoubné dílo v jeho mozku.

A co horšího, tento muž podporovaný nikoli oranžovými, ale především Václavem Klausem a jeho rodinou, má svoji politickou stranu a ta se z logiky věcí plynoucí dostane takřka jistě do parlamentu. Ten bude levicový, ovšem – opět z logiky věci – nebude zdrcujícím způsobem většinový. Zemanova strana tam bude hrát roli jazýčku na vahách a to je ten bludný kořen, o který český stát od svého obnovení po padesátiletém temnu klopýtá.

Byli to lidovci, byli to zelení, pak véčkaři a současná skomírající vláda má pod nehtem kamarády Karoliny Peake. Fantazie se vzpírá představě, jaká sestava magorů, fantastů, hlupáků a darebáků se chystá vevalit do Zemanovy strany! Doufejme v její samoočistné mechanismy, ale to je naděje málo podpořená dosavadními zkušenostmi.