Ze severu pochází institut úředníka pověřeného dohledem nad výkonem státních úřadů. Původně tedy ryze feudálních institucí. Aféra kolem paní Heleny Válkové otevřela prostor pro politické klání.

O úřad se nepokrytě hlásí dosavadní zástupce ombudsmany Stanislav Křeček a veřejně prohlašuje, že by byl méně nakloněn takovému pojetí úřadu, kdy se stává čímsi jako neziskovkou. Byl by, jak říká, ochráncem obyčejných lidí v konfliktu s úřady. To je postoj sympatický. Na úskalí jeho nominace je snadné upozornit, jedno z nejnebezpečnějších je podpora ze strany Miloše Zemana. Ten je pokládán za veřejného nepřítele právě tou částí veřejného života, jíž by Křeček omezil přístup přes práh svého úřadu. Úřad ombudsmana není neziskovka, tak zní stručně podstata jeho postoje.

Výrazná postava naší politiky, předseda senátu Jaroslav Kubera, se domnívá, že je úřad ombudsmana nadbytečný. Plyne z toho, že by byl pro jeho zrušení. To není politicky průchodné, nicméně debatovat se o tom může. On totiž nadbytečný je, nebo by byl, kdyby úřady fungovaly, jak mají. Každý významný úřad má oddělení stížností a dovolání a čistě teoreticky by se občan mohl standardní cestou domoci svých práv. Jenže to tak nefunguje, to musí potvrdit i Jaroslav Kubera, zkušený činitel místní samosprávy. Je to tak, jako když se řekne – kdyby lidi nekradli, nemuseli bychom mít policii. Jenže lidi kradou a úřady leckdy s občanem zacházejí jako s hadrem, to je smutná pravda. Ombudsman je tedy za dané situaci instituce potřebná.

Nicméně, kdyby role ombudsmana byla vskutku takto definovaná, nestala by se tak snadno předmětem politického sporu. Paní Anna Šabatová posunula úřad do poněkud jiné roviny. Důraz přesunula z roviny individuální kauzy občana v konfliktu s úřadem do roviny obecně pojatých lidských práv se zobecňujícím přesahem. Pod jejím vedením úřad mnohdy napomáhal otevírat Overtonovo okno: to, co je dnes nepřijatelné, se pod drobným usilovným tlakem stává přijatelným a nakonec je z toho norma, to je ten princip. Z banálního případu, kdy se studentka vzepřela zákazu zdravotní školy nosit čepici, se jí podařilo vytvořit principiální politickou kauzu.

To by se za Křečka nestalo. Miloš Zeman to ví, a proto Křečka navrhuje. Teď se odvine zajímavá politická šarvátka. Její podstatou bude pojetí úřadu ombudsmana. Šabatová nespadla z nebe, je to úctyhodná zasloužilá žena se statečnou minulostí a má za sebou významné lidi. Ti se jistě pro její koncept budou angažovat a pravděpodobně nasunou proti Křečkovi protikandidáta. Kdo jím bude? Jaké svinstvo objeví na Křečka pilné denunciační myši, které jistě horečně pátrají až do noci v archivech a starých publikacích?

Jak to dopadne, je ve hvězdách. Jedno je jisté už dnes - v této významné debatě nijak výrazně nezazněl hlas předáků takzvaných zavedených tradičních politických stran.