V koronavirové bouři zanikla kauza prezidenta Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petra Rafaje. Vůči tomuto činovníkovi se vznesla doslova vlna nevole. To je závažné, protože ÚOHS hraje rozhodující roli v mnoha zásadních ekonomických rozhodnutích. 

V jeho čele musí být člověk, na kterém nesmí ulpět ani stín podezření z neférového jednání. Na panu Rafajovi neulpěl žádný stín. Na něj dopadla doslova smršť námitek ze všech stran. Přitom jeho pozice je v plné kompetenci prezidenta republiky. Je tedy na Miloši Zemanovi, zdali pana Rafaje odvolá, nebo neodvolá.

Na středu ho pozval k pohovoru a žádné komuniké ze setkání nevzešlo. S odvoláním na dva nezávislé zdroje měl Zeman doporučit, aby pan Rafaj do konce roku z úřadu odešel. Je to výstup zároveň čekaný i nečekaný.

To čekané je, že Zeman Rafaje nevyhodí. Jelikož to takzvaně všichni chtějí, je absolutně vyloučeno, aby to Zeman udělal. V tomto je naprosto předvídatelný, něco jako lovecký pes – viz můj úvodník Volby budou z 29. července. Rafaje nevyhodil. Ale protože je Rafajova pozice neudržitelná, zřejmě mu doporučil abdikaci a rozhodnutí nechal vynést z Lán dvěma nezávislými zdroji. Copak asi udělá, když se pan Rafaj svého postu do konce roku nevzdá? Bude to pokládat za urážku majestátu, anebo alibisticky řekne, že jde o Rafajovu věc?

Možná že vyrukuje s nějakým třetím řešením. Ale zase, je naprosto jisté, že to rozhodnutí nebude brát ohled na prospěch nebo neprospěch veřejných věcí. Bude čistě nasměrováno na jeho ego monarchy, ustaveného zbabělostí sněmovny. Ta odsouhlasila přímou volbu prezidenta, aniž by vymezila pravomoci a odpovědnosti, a nezasáhla, ani když v roce 2013 sněmovnu zesměšnil, když neuznal její většinu a najmenoval úřednickou vládu podle svého gusta. Důsledky neseme dodnes a fraška s Rafajem je jen další epizoda v seriálu šaškáren, jmenováním Zemana nastartovaném.