Až do úterního večera ministr vnitra a předseda sociální demokracie Jan Hamáček vysvětloval poslancům a zástupcům tajných služeb… co asi? Píšu to v úterý večer a zatím ještě nikdo nic nevyžvanil. Jde samozřejmě o kauzu vyvolanou Jankem Kroupou, reportérem Seznamu Zprávy: Hamáček prý chystal svoji cestu do Moskvy, aby nabídl mlčení o Vrběticích výměnou za milion dávek Sputniku a přiklepnutí místa pro summit Biden–Putin Praze. 

Debilita tohoto Kroupova odhalení bije do očí. Kreml nám přece skrze svého agenta Zemana a další přisluhovače z řad páté kolony Sputnik cpal, takže nebylo třeba o ni nějakým vyděračským způsobem usilovat. A že by nějaké Vrbětice a nějaký Hamáček mohl sehrát ve hře USA–Rusko jakoukoli roli, si může myslet jenom Hurvínek.

Janek Kroupa si to určitě nevymyslel. Někdo mu to podstrčil a je velmi pravděpodobné, že to byla cílená dezinformace, součást hybridní války Ruska proti Západu. Ten cíl je jasný: způsobit, aby nikdo nikdy už nevěřil vůbec ničemu. Však se taky všichni prokremelští trollové v čele se Zemanem a Klausem v tomto smyslu činili a činí. Je to dlouhodobý proces. Příkladem budiž loňská dubnová ricinová aféra, kterou tentokrát rozpoutal Respekt a jeho redaktor Ondřej Kundra. Na Kundrovu obranu budiž podotknuto, že historka o ruském vrahovi byla na pohled pravděpodobnější, než Kroupovo odhalení. Nicméně i v aktuální aféře nejednou zaznělo, že se „BIS v minulosti mýlila, např. s ricinovým jedem“.

Nicméně je tu několik neoddiskutovatelných skutečností.

Jan Hamáček se opravdu do Moskvy chystal, o motivech mlžil, jeho vysvětlení jsou nevěrohodná a teď už by bylo na čase vyjít s pravdou ven. Ve večerním rozhlasovém vysílání vystoupil i bývalý generální konzul v Petrohradě Vladimír Votápek a jaksi mimochodem, mezi řečí se zmínil, že snad mohl Hamáček chtít v Moskvě shánět peníze na předvolební kampaň. Diplomaté nemají ve zvyku jen tak plácat. Buď jak buď, Rusko proti nám vede hybridní válku, Hamáček musí sdělit veřejnosti něco, čemu bude schopna uvěřit. Nebo taky nemusí, u nás je možné bohužel všechno.

Pak tu jsou dvě další podstatné věci: opravdu jsme redukovali počet zaměstnanců ruské ambasády na paritní stav. Na tom je třeba trvat a zde se nesmí uhnout, i kdyby se Zeman s Klausem postavili na hlavu. Stejně tak nelze uhnout z rozhodnutí, že Rosatom nesmí do Dukovan. Pokud bychom měli z jednoho nebo z druhému neřkuli z obou rozhodnutí cuknout, tak je s námi amen a bylo by jasné, že jsme si zasloužili všechno, co nás postihlo v moderních dějinách, Mnichov, puč v roce 1948 i invazi v roce 1968 a následné podvolení.