Masová vražda, k níž došlo na ukrajinském nebi, vyvolává propagandistický ohňostroj. Valí se na nás fantaskní obrazy, v nichž nechybí vize letadla s předem mrtvými pasažéry.

V takové situaci není ani tolik podstatné, co se vlastně stalo, jako to, jaké pozice zastávají hlavní aktéři. Putin je zdrženlivý, zato Obama jednoznačně ukázal prstem na ukrajinské separatisty, že jsou viníci. Je to vysoce pravděpodobné. Jde o soldatesku bez řádného politického vedení. V době minulé, za dob hluboké studené války, se Sověti dokázali chovat racionálně a v kritických chvílích zdrženlivě. Nebýt toho, už tu nejsme a kolem nás je radioaktivní poušť. Je tedy vysoce pravděpodobné, že se Obama nemýlí, opíraje se o informace svých zpravodajců, že spoušť stiskli separatisté.

Teď půjde o to, jaké politické důsledky to bude mít. Po sarajevském atentátu také bylo hned zřejmé, kdo na arcivévodu a jeho ženu vystřelil. Podstatné bylo to, co následovalo, a trvalo to měsíc, než se vojáci dali na pochod.

Odpovědnost za činy ruských separatistů nikdo z Putina nesejme. Jestliže volá po politickém řešení, měl by křičet v koupelně do zrcadla. Verbální útoky na ukrajinské vedení a jeho armádu jsou groteskní – každá řádná vláda jakékoli země na světě se snaží držet stát pohromadě. Masarykovo Československo zasáhlo proti sudetským Němcům a v předvečer světové války také vytáhlo proti slovenským separatistům. To není právo, to je povinnost každé vlády. Takto vypukla válka Severu proti Jihu, také šlo o krok proti secesionistické tendenci.

To, co udělali separatisté, bylo – řečeno s Taleyrandem – něco horšího než zločin, byla to chyba. Postavili Putina do trapné, těžko východné situace, jak z toho vybruslit. Mezinárodní společenství bude trvat na řádném vyšetření případu a k tomu paří i zjištění, odkud se raketový systém Buk vzal. Je to kořist ze skladů ukrajinské armády? Anebo je to dodávka pokoutně vyslaná přes ruskou hranici? To jsou otázky čekající na odpověď a mají razanci rozbušky krize většího rázu, než si dokážeme představit.