Hodně se mluví o tom, že se z tzv tichého, tedy nešumivého vína neplatí spotřební daň. Je to otázka politická i ekonomická, nulovou daň prosazují lidovci, politický ochránce jižní Moravy. Nesmyslnost je očividná, ze všeho se platí daně, proč by se neměla platit z vína?

V této debatě ale zapadl argument diskutovaný na jaře. Měli jsme tu na Psu dokument podepsaný Pavlem Košuličem. Není to text vycucaný z prstu. Obsah se např. shoduje s informacemi, jež v rozhovoru s iDnes sdělil vinař Kamil Prokeš z Velkých Němčic. S odběrem daně je spojena neslýchaná buzerace, která plyne z předpokladu, že je každý vinař podvodník s je třeba ho lapnout za ruce i nohy, aby měl dost pohybu jenom na to, aby zaplatil daně.

Mohl bych vznést výzvu, aby vláda disponující pohodlnou většinou v parlamentě (a v tomto případě by obstrukce opozice patrně nehrozily) odbourala aspoň tento byrokratický moloch? Patrně by šikovní vinaři našli cestičky, jak něco ulejt – ale všechno by neulili. Stát by od nich získal peníze – oni by jistě zdražili, ale dneska všichni zdražují bez ohledu na daně nedaně a zkoušejí, co je zákazník ochoten zaplatit. Navíc by to mohl být příklad hodný k následování i v jiných oblastech.

Mohl bych takovou výzvu vznést, ale neudělám to. Nechci vypadat směšně. Vláda přece nic neřídí, je to jenom ovád na hřbetě hnusného líného smrdutého vola, který se jenom pase, sere na občany a jmenuje se státní aparát. S ním nic nehne. Nejméně pak vláda, z takového úmyslu ji ani nelze podezírat – když se o to nepokusila žádná předchozí, proč by zrovna tahle měla?