Nemělo by nás to zajímat, pražské záležitosti jsou regionální, místně omezené a jako takové jsou na roveň záležitostem dejme tomu brněnským nebo plzeňským či budějovickým nebo ostravským. A přece se k nim stáčejí zraky z celé republiky, přinejmenším proto, že Praha je jakýmsi politickým promítacím plátnem.

Že voliči odtud vypláchli ODS, to bylo poslední varování, kterého nedbala a dbáti nemohla, protože vlastní zmar měla ve svých stanovách umožňujících mafiánskou manipulaci. Měla ji nahradit TOP 09, ale zklamala stejně, takže Praha, region nadprůměrně úspěšný i v rámci celé Evropské unie, je v rukou nečitelného hnutí ANO, levicové ČSSD a slepence složeného ze zelených, lidovců a starostů. Je to rovnováha vybalancovaná na hrotu jehly. Což je projekce české politiky.

K pražskému politickému koloritu tedy patří nestabilita, která se nyní projevuje v tom, že vedení metropole vadí osoba Matěje Stropnického, tradičního zastánce krajních názorů zeleného nátěru. To, že se člověk jeho typu do vedení metropole vůbec dostal, je pochmurné vysvědčení pro činnost liberální politiky. Ale dostal se tam z protestu proti hnusným manýrám ve městě panujícím.

A protože je to projekční plátno: byl to protest proti hnusným manýrám panujícím ve státě.

Pikantérie závěrem:

Policie opět vymáhá na sněmovně vydání Bohuslava Svobody, jednoho z mála předáků, kteří se poctivě snažili Augiášův chlív zvaný Praha vymést. Pod záminkou, že násada koštěte odporovala normám Evropské unie, nebo tak nějak.