Po pravdě řečeno, čekalo se, že Topolánek otočí kormidlo o 180 stupňů. Není přece možné si do nekonečna hrát na to, že Brusel je něco jako kříženec Moskvy z roku 1952 a Berlína z roku 1936 a že nám odsud hrozí národní zničení - vize byla "rozpuštění kostky cukru". Kormidlo dříve či později do protisměru jít muselo, protože členství v Unii je pro nás očividně výhodné (pravda, naopak, pro starou Unii momentálně očividně nevýhodné, ale když to takhle půjde dál, tak i tahle nevýhoda se promění ve výhodu). Topolánkovi se zatím podařil skvělý čin, odkopat přijetí eura pod koberec v naději, že to "nějak přebolí". Zatím jedinému kandidátovi na prezidentský úřad Klausovi to jistě dělá radost a o to hlavně šlo. Jiného názoru jsou firmy, které jsou dnes s Evropou bytostně spojené a v eurozóně už dávno hospodaří. Koruna jim bude překážet jako tříska v oku, takže i k euru se časem dopracujeme.

Jenom těch hloupých řečí které ještě vyslechneme, těch "euroúlů" kolik budeme muset přetrpět. A to jenom proto, že to jednoho euroskeptika na Hradě baví.