Hurvínek, pan Nemastný Neslaný, taková přízviska dostával Bohuslav Sobotka. Taky jsem si smočil v jedovaté slině. Čas netrhnul žádnou oponou, on se valil, až se to nedalo sledovat, a Bohuslav Sobotka tu stojí jako nejúspěšnější předseda sociální demokracie od její obnovy v popřevratové době.

Zde samozřejmě je třeba udělat odbočku. Byl to Miloš Zeman, kdo přivedl stranu do vlády, ovšem za cenu její bolševizace, za cenu otevření postkomunistickému křídlu, které v ní zavedlo manýry odpovídající svému naturelu. Hurvínek Sobotka obstál při zřejmě nejtěžší v pravém slova smyslu politické zkoušce, kdy zmařil Zemanův pokus o vnitrostranický převrat po posledních parlamentních volbách. Tehdy to byla čistá politická práce srovnatelná s vysokou diplomacií.

Teď, při stranickém sjezdu, ho delegáti zvolili nepřehlédnutelnou většinou. Rozruch vyvolala volba jeho statutárního místopředsedy. Jeho favorit, lánský pučista v pravou chvíli moudře prohlédnuvší, současný ministr vnitra Milan Chovanec ztratil tři hlasy na to, aby ho zvolili už v prvním kole. V druhém kole triumfoval: 433 hlasů proti 253 hlasům Jeronýma Tejce, to je víc než přesvědčivý výsledek.

Bohuslav Sobotka má tedy stranu pevně v rukou. Pořád ovšem je ve volebních preferencích jeho strana na druhém místě, pořád ještě se mu nedaří veřejnost přesvědčit, že tu správnou naději dává jeho standardní socdem levostředové řešení, místo aby se nechala nachytat na babišovské „prostě to zařídíme“. Do voleb je ale daleko, nicméně vůdcem smečky se nadále jeví býti Sobotka a ne Babiš. To on vzdoruje třeštění hradního pána zvoleného lidem a to on nese odpovědnost i za zahraniční politiku, v níž Babiš nečitelně plápolá, jako by byl virózou postižený. Jistěže na programu ve volbách nesejde, protože volič žádné programy nečte. Ale i jako osobnost a celebrita získává Sobotka body.