Jednoho jsme se dočkali. Svět islámských autorit se vyslovil proti krutostem Islámského státu. Má to ovšem svoje specifika. Upálení, ono to bylo spíš upečení zaživa, je přes čáru a zaslouží si to ukřižování a rozsekání na kusy. Našinec na to kouká jako Alenka v říši hrůzných divů.

Na okraj těchto absurdit se rýsuje rostoucí sympatie Západu vůči Asádovu režimu v Sýrii. On je to sice hnusný vrah a padouch a plynoval své lidi a masově vraždil, ale málo platné, je jediný, kdo je schopen udržet v regionu pořádek, protože ničím jiným než krutostmi, masovými popravami a mučením se tam pořádek udržet nedá. Takto si počínal íránský šach, pročež ho Západ pomohl svrhnout a následoval režim neskonale krutější a vražednější, než byl ten šachův, navíc protizápadní a atomovou bombu chystající. Takto Západ zlikvidoval Husajna v Iráku a Kaddáfího v Libyi.

Zní to cynicky, avšak bohužel fakta zdají se tomuto cynismu přitakávati. Západ si vytvořil sofistikovanou kulturu založenou na strategie spolupráce a z ní vyplývající tolerance a slušnosti. Jenže toto nikdy v lidských dějinách nebylo. Ty jsou vystavěny na síle, na krutosti, na konfliktu.

Vrací se středověk a můžeme jen čekat, kdy se středověká realita promítne i u nás.
Doufejme tedy, že po vystoupení nejvyšších islámských autorit dojde ke zlepšení.
Napříště bude Islámský stát zajatce jenom křižovat, místo aby je pekl zaživa.