Nemusíme mít hned Macrona, stačil by nějaký Micron, povzdechl si v televizi Václav Klaus. On už dávno není nejen první, ale vůbec žádná hvězda v české politice. Ne snad, že by ztratil důvtip a rozhled a schopnost konceptu, zato ztratil kontakt s politickou realitou a schopnost tvořivé komunikace s jinými politickými subjekty je u něj nulová. Nicméně to neznamená, že netřeba naslouchat jeho názorům a naopak je třeba přemýšlet o jeho podnětech.

Jeho výzvy k opuštění Evropské unie jsou mimo realitu. Vidíme, jak zoufale se potácí i tak sebevědomá mocnost, jako je Británie, výkonná, zajištěná a politicky zakotvená. Tvrdý brexit je tam zřejmě mrtvě narozené děcko a nevylučuje se ani nějaký návrat nenávrat, který by splynul s odchodem neodchodem. Extrabuřty měla Británie v evropském rámci vždycky, takže tohle by byl jen další extra extrabuřt na společném talíři. Výzva k czexitu je výstřední exhibice podobného druhu, jako byla podpora politické kariéry Jany Bobošíkové.

Zato jeho postřeh o předvolební situaci je zajímavý: politické strany zůstaly u tradičních témat, třebaže společností hýbají témata jiná, jako třeba migrace či inkluze ve školách. To je podle jeho soudu příčina úpadku tradičních stran – v celoevropském měřítku.

Můžeme diskutovat o tom, zdali migrace a inkluze jsou skutečně žhavá celospolečenská témata, živého migranta většina z nás neviděla a i těch dětských nebožáků vržených ideologickým levičáctvím do mašinérie standardní školy, místo aby zůstali v odborné péči, těch ubožáků je jen několik set. Nicméně si vzpomeňme, že politickou mapu v republice překreslilo populistické zneužití zdravotnických poplatků: sociální demokracie tehdy zvedla z dlažby politický zlaťák a zneužila nevraživosti podstatné části obyvatelstva odmítajícího spoluúčast a spoluodpovědnost. To je jen příklad volebního tématu, které nezapadalo do nějakého světaborného politického konceptu, natož pak do ideologie.

Jedno takové téma je nabíledni, a to je přijetí eura. Stoupenci i odpůrci chodí kolem tohoto tématu jako kolem horké kaše. Není divu, ono by to chtělo velký kus odvahy zvednout tuhle minci z dlažby. Ale téma to rozhodně je. Chtělo by to nějakého Macrona, nebo aspoň Microna, aby ho rozvinul. Bohužel odvaha není silná stránka našich předáků.

Konec konců, Lisabonskou smlouvu podepsal Václav Klaus.