Věru by bylo slušné a patrně i politicky prozíravé, kdyby mohla sociální demokracie obsadit tento post. Pořád ještě dvě nejsilnější strany by si měly uvědomit, že obě strašně ztratily právě vzájemnou zavilostí a nedostatkem politické kultury - pravda, ze strany sociální demokracie je ta absence zásadně větší. Křeslo předsedy sněmovny obsadila i po volbách v roce 2006 a páně Vlčkovo úřadování věru nenapsalo žádnou slavnou kapitolu do dějin parlamentarismu a bylo korunováno skandálem kolem dluhu ve výši dvou a půl miliónů. Nicméně faktem zůstává, že sociální demokracie volby vyhrála a má nejvíc poslanců a vznikající koalice na sebe bere velmi těžké úkoly, které zcela jistě nebudou populární. Za těchto okolností by bylo dobře zapomenout na českou zásadu, že "slušnost je známka slabosti".

Slušně a velkoryse by se ale měla chovat i sociální demokracie, slušně a hlavně soudně. Nominace Lubomíra Zaorálka nesplňuje ani jedno, ani druhé kritérium. Hloupé jsou řeči o "kádrování" - to, že nějaký politik hraje ruskou kartu, není kádrování, to je prostě konstatování holého faktu. A velmi správně to vyjádřil Miroslav Kalousek: my ho nekádrujeme, my ho prostě nezvolíme.