Tento týden bude v Marrákeši přijat nepřijat jakousi aklamací údajně nezávazný migrační pakt. Česko je mezi zeměmi, které se k němu nepřipojí. Velké debaty byly kolem něho v Německu, tedy v zemi, která už nese důsledky vítačské politiky Angely Merkelové. Nakonec se Němci podvolili. 

Na přijetí se bude podílet Belgie, avšak v závěru týdne se jí kvůli tomu rozpadla vláda. Po odchodu Nové vlámské aliance bude vláda pokračovat jako vláda menšinová.

Oficiálně je cílem paktu podpora bezpečné, řízené a legální migrace a snížení počtu případů pašování lidí a obchodování s lidmi. To samozřejmě je něco, co zní rozumně a zaslouží si podporu. V reálu ale pakt nikoho nezavazuje ani ke kontrole hranic, ani k povinnosti přijímat nepřijaté uprchlíky zpět, pakt nerozlišuje legální a ilegální migraci. Neplyne z něho ani ta základní představa, jak konkrétně se něco řídí a reguluje, naopak se zde v mnoha obměnách hovoří o právu na migraci. Nicméně, debata kolem toho je kupředu odsouzena k bezvýslednosti. Text je natolik mlhavý, že si do něho může každý promítnout, co chce. Bohužel se nemluví o podstatě věci.

Ta spočívá v rozlišení mezi právem asylu, tedy poskytnutí útočiště pronásledovaným jedincům, a právem přestěhovat se podle libosti. V tom je naprostý a absolutní rozdíl a je šílené, že zmatená debata v posledních několika letech tuto podstatu naprosto zastřela.

To ostatně je cílem té mlhavosti.

Paní Asia Bibiová čelí v Pákistánu oprátce, protože je křesťanka. Takový člověk si zaslouží asyl a je to hanba Velké Británie, bývalé koloniální nadřízené dnešnímu Pákistánu, že ji nepřijme z obav z násilností ve vlastní zemi ze strany lidí, kteří se tam v průběhu let natáhli. Postupně se buduje jakési právo na přestěhování opodstatňované příčinami, do nichž dnes patří i nezaměstnanost a sucho. Je to důsledek poblouznění podloženého hypertrofií lidských práv.

Načež ve jménu lidských práv se omezuje svoboda slova.

Věru v divném světě to žijeme!