Piráti si volili v sobotu nové vedení a v čele se udržel Ivan Bartoš. I ten, kdo Piráty nemusí, by si měl přát, aby u nich nenastaly velké posuny, pokud fandí výkonu vlády před dramatem. 

Piráti nejsou zanedbatelnou součástí Pětky. Mají tři významná ministerstva a pokud tato ministerstva budou produktivně vykonávat svěřenou práci, bude to jen dobře.

Jsou to tři roky, kdy jsem si byl měnit občanku. Úřednice byla vlídná, výměna se odbyla hladce, přistoupil jsem na cosi jako digitální identitu a ptal jsem se, kdy mohu čekat, že kartičku nechám v šupleti a bude mi stačit mobil. Že prý se na tom pracuje. Nedopracovalo se, zatím. Pokud jde o bydlení, není mi pětadvacet, nezakládám rodinu a nehledám, kde složit hlavu. Vybředne stavební kára z bahna byrokracie? I to mají Piráti v gesci. Jsem v tomto ohledu skeptičtější než v prvním příkladu. Je mi jasné, že těch šestatřicet institucí se nebude chtít vzdát své pravomoci něco zakázat a zdržet. Souvisí to s rakovinou českého státu, s tou nadmírou institucí schopných něco zakázat a vetovat a znemožnit, vždycky ve prospěch nějakého vyššího cíle. Pohnou tím Piráti? Je to těžší úkol, než zavřít Kalouska, jak slibovali na svém autobusu. 

Bartoš tedy obstál, převrat se nekonal a je to dobře. Jestli dobře bude pokračovat, to teprve uvidíme.