Někdo by měl vysvětlit firmě Bárta a spol., že když už lidi naletěli na reklamní figuru Radka Johna, vyhozeného z televize pro podezření z korupčního jednání, neznamená to, že Johnovi patří kus státu. A že když ho po televizi vyhodili pro totální selhání také z ministerstva vnitra a vymysleli mu trafiku, může si do ní natahat kamarády, protože je jeho. Není jeho. Je to trafika pro něho a po nějakou blíže nepředvídatelnou dobu v ní bude trpěn a pak vyletí se šlápotou na zadní části kalhot.

O nic chytřejší hru nepředvádí premiér Nečas. Jeho útok na Ústavní soud věru není šťastný. Může si o této instituci myslet co chce, ale je to zásadní pilíř ústavního řádu a trapné výroky v médiích se od něho odrážejí a pleskají zpátky do tváře plivačově, ať je to prezident nebo premiér. Dopusťte zrušení Ústavního soudu a hned shánějte místo, kam emigrovat. Ti syčáci si to tu rozeberou.

Vojáci bez metru
Likvidační ládinovská akce dostala lidskou dimenzi, doslova. Najednou se zjistilo, že není čím měřit zabitého lotra, není metr. Takže si vedle něho lehl maník a dělal měřítko.

To je historická realita. I ty nejdůstojnější momenty lidských dějin se skládají z řady srandovních lidsky nedostatečných momentů. Smát se můžeme, ale zároveň je dobře si uvědomit, že to bylo lidské dílo, že na place byli mladí kluci uprostřed atomové mocnosti, která evidentně toho padoucha deset let ukrývala, a že ti kluci jednali tak dobře, jak uměli, a holt někdo z nich zapomněl na metr.

Hlavně že nezapomněl zásobník.
Jen ten jásot není namístě. I smrt padouchova zaslouží důstojné přijetí.