A je to tady, urážka veličenstva, poručíte si liguére a už se to z vás posype. Čtyřiašedesát poslanců napříč parlamentními stranami navrhuje, aby urážky prezidenta republiky byly trestné. Ono to tu bylo. Že je hlava státu vůl, to neřekl jen Anton Špelec, ostrostřelec. To také Vladimír Škutina svého času dostal deset měsíců za výrok, že je prezident Antonín Novotný vůl. Napsal o tom knihu Prezidentův vězeň.

Navrhovatelé by si ale měli položit otázku, proč pokládají za potřebné takový zákon navrhovat teď. Proč to poslance nenapadlo, dokud byl prezidentem Václav Klaus a před ním Václav Havel? Jistě i tehdy byli lidé, kteří se o hlavě státu vyjadřovali neuctivě. Jaksi to nebylo na pořadu dne.

Nápad je to tak hloupý, že má slušnou naději na realizaci. Prý že má mít efekt výchovný.

Mohl by ale mít dodatek nebo, chcete-li, rozšíření.

Měl by zakazovat prezidentovi republiky lhát a urážet jiné lidi, pak by ten zákon byl dokonalý.

Jenže pak by prezident přišel o značnou část agendy.

Ale vážně, k věci. Byly doby, kdy voliči rozdávali karty tak, že se parlament dělil na dvě početně identické půlky a poslanci hned špekulovali, jak změnit ústavu. Takhle rozdělený parlament se handrkoval o prezidenta a z toho vyplynula skutečná změna ústavy a poslanci schválili přímou volbu. Teď máme prezidenta hulváta, který dělí veřejnost na ty, kterým hulvátství imponuje, a ty, kterým je proti srsti a nadávají. A poslanci hned že by zavedli zákon proti nadávání. Není to trochu trapné?

Velké manévry

Zní to jako vtip: na den 17. listopadu, na oslavy Dne boje za svobodu a demokracii, se do Prahy stahují stovky policistů a někde v hangáru už leští vrtule policejní helikoptéry. Chudáci policisté. Dobře vědí, do čeho jdou. Kdyby je čekal střet s mafiány, s gangstery, s pašeráky a zloději, to by si věděli rady. Jenže oni narazí na aktivisty a jak známo, aktivista je člověk zvláštního ražení, přičemž nedotknutelnost je jeho zásadní rys. No a když narazí aktivista na aktivistu, pro policistu to nemůže dopadnout dobře.