11.5.2021 | Svátek má Svatava


ARCHITEKTURA: Zemřel pravý gentleman

17.6.2008

V New Yorku zemřel ve věku 93 let architekt Jan Hird Pokorný. Byla to skutečně impozantní Jan Hird Pokornýosobnost: narodil se v Brně v roce 1914, vystudoval pražskou techniku, ale před válkou odešel do Švédska a pak do USA. Tam ještě absolvoval architekturu na Columbia University, kde pak léta působil jako profesor. Pracoval rovněž v proslulém ateliéru Skidmore, Owings and Merrill, kde mimo jiné vznikaly projekty nejvyšších budov světa.

Později architekt Pokorný založil vlastní studio. Navrhoval především školní areály, ale respekt si získal i jako skvělý restaurátor historických památek. Přijdete-li do „pirátské krčmy“ v bývalém newyorském přístavu, najdete tam dosud na zdi zarámovaný příspěvek z Timesů, kde se píše, jak v 60. letech právě on přesvědčil radnici, aby ponechala zbytky areálu na dolním Manhattanu a nedovolila celé území asanovat a vystavět tam další administrativní budovy. Dnes je přístav jednou z hlavních turistických atrakcí, zůstala tam mola, u nichž kotví historické lodi, o kousek dál je rybí tržnice a celé to dýchá atmosférou 19. století.

Velkou zásluhu má prof. Pokorný také na záchraně a opravě tzv. Českého domu, unikátní stavby z konce předminulého století poblíž Centrálního parku, která se stává opět kulturním centrem i místem setkávání s krajany. Léta byl také členem památkové komise největšího amerického města.

Od počátku 90. let jezdil Jan Hird Pokorný se svou paní často do Prahy. Získal tu čestný doktorát a dočkal se i výstavy. Setkali jsme se mnohokrát v USA i v Praze a já vždycky žasl, v jaké je starý pán skvělé kondici. Jednou přišel do Prahy v zastoupení Jan Hird Pokorný - knihovnaorganizace World Monuments Fund, která podporuje opravy památek a přispěla taky na rekonstrukci části unikátní renesanční střechy letohrádku Královny Anny v areálu Pražského hradu. Byli jsme se tam podívat a prof. Pokorný se rozhodl, že chce vidět zblízka krov. Bylo tehdy strašné vedro a měděná střecha doslova sálala. Přitom bylo nutno vyšplhat po subtilním litinovém spirálním schodišti na půdu, prolézt úzkým otvorem a pak se protáhnout mezi trámy. Marně jsme starého – tehdy 85letého pána odrazovali. Ve svém dokonalém letním bílém smokingu s motýlkem a růží v klopě vyběhl jako kamzík nahoru a mrštně prolézal dřevěnou konstrukcí. Zatímco my mu sotva stačili a pak se vypotáceli celí zpocení a špinaví, on sestoupil bez jediné skrvnky, jakoby neopouštěl rozpálenou zaprášenou půdu plnou pavučin, ale nějaký luxusní hotel.

Často si na tuto epizodu vzpomenu a vždycky mám pocit, že Jan Hird Pokorný se pohyboval v nějakém paralelním světě, který nám je zapovězen. Byl prostě ještě pravým gentlemanem, noblesní osobností, které už dnes známe snad jen ze starých filmů…

Belveder

Pražský deník, 5.6.2008

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.