Slovenští architekti v Českých zemích II.

V minulém díle (viz zde) našeho miniseriálu o působení slovenských architektů v českých zemích a naopak, českých na Slovensku, jsme se zaměřili na tvorbu Dušana Jurkoviče. Dnes se seznámíme s tvorbou dalšího slovenského rodáka, který se tentokrát výrazně zapsal do vývoje pražské architektury ve třicátých letech minulého století – Eugena Rosenberga.

Rosenberg - Štěpánská

Mnozí Slováci studovali architekturu v Budapešti nebo ve Vídni. Další pak v Praze. Patřil k nim například Klement Šilinger, jenž byl žákem Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění, nebo nejrespektovanější slovenský funkcionalista Emil Belluš, absolvent pražské techniky. Ti i mnozí další se však po studiích vrátili na Slovensko, kde v období první republiky dostali mnoho zajímavých zakázek. Také rodák z Topoľčan Eugen Rosenberg (1907-1990) odešel za studiemi do české metropole. Ještě předtím však absolvoval krátkou praxi u švýcarského vizionáře LeCorbusiera v Paříži. V letech 1929-1932 se stal posluchačem profesora Josefa Gočára na AVU. Poté se na krátko vrátil na Slovensko, kde získal zakázky ve svém rodném městě. V letech 1933-1934 projektoval v Topoľčanech budovu Československého červeného kříže a vilku lékaře Viktora Mokrého. Ještě v témže roce se však Rosenberg vrací do Prahy, kde si otevírá vlastní projekční ateliér. Praxe u LeCorbusiera i u dvou představitelů funkcionalismu v české metropoli Karla Honzíka a Josefa Havlíčka předurčila jeho další směřování. V následujících letech navrhl několik moderních činžovních domů v katastru Nového Města a Holešovic-Buben. Ty patří k tomu nejlepšímu, co těsně před druhou světovou válkou v Praze vzniklo. Stylově náležejí k tzv. emocionálnímu funkcionalismu, který se již neomezuje jen na bílé hranoly s pásovými okny v proporcích zlatého řezu, ale vynikají i řadou noblesních detailů, technických fines i invenčním použitím materiálů, jako je keramika, ocel, sklo nebo dřevo.

Rosenberg - Štěpánská pasáž

Pojďme si tyto stavby nyní podrobněji prohlédnout. Asi nejvýraznější z nich je dvojice činžáků Ferdinanda Baumanna v ulici Štěpánské 36 a paralelní Ve Smečkách 27 v centru Prahy. Luxusní dům s průčelím do Štěpánské ulice má všechny atributy pražských tzv. elektrických domů: pásová okna, uskočené horní patro s bytem majitele a přilehlou terasou, dobře prosvětlené byty, moderně zařízené kuchyně a koupelny. Ozvláštněním průčelí je obklad z leštěné žuly i kombinace okenních rámů z chromované oceli a dřeva. V parteru je vstup do pasáže, která prochází vnitroblokem do druhého domu s průčelím do ulice Ve Smečkách, jenž má pro změnu obklad z bílé keramiky. Takové fasády jsou samozřejmě nákladné, ale udržují se mnohem snadněji než ty, jež jsou opatřeny omítkou. Samotná pasáž patří k těm nejelegantnějším v metropoli (i když by bylo asi lépe užít minulého času, neboť vlivem špatné údržby dnes působí dost zanedbaně). Najdeme tu vstupní prostorové výkladce z ohýbaných skel, keramickou dlažbu, řadu obchodů s ocelovými rámy i sklobetonové klenby. Dokonalé jsou i domovní vestibuly, přístupné z pasáže, nebo prosklená zábradlí schodišť. Oživením je pak reliéf sochaře Zdeňka Dvořáka s deskou, jejíž text přibližuje historii tohoto místa. Obě stavby provedla v letech 1937-1938 Českomoravská stavební společnost. (Video dnes na hlavní stránce Neviditelného psa nebo zde – pozn. red.)

Rosenberg - Antonínská

Rosenberg - U Průhonu

Další Rosenbergovy činžáky najdeme v Holešovicích-Bubnech. Ten v Letohradské ulici 52 má hezký detail zábradlí lodžií z perforovaného plechu. Nedaleký dům s obchody na třídě Milady Horákové 56 zase upoutá sklobetonovou markýzou nad parterem. V něm se dodnes zachovala Erhartova cukrárna s řadou podmanivých detailů, jako jsou prodejní pulty, mobiliář nebo vitríny na výstavu cukrářských výrobků. Nedávno bylo obnoveno i logo adodnes to tu dýchá prvorepublikovou atmosférou. Další dům ve Schnirchově ulici má opět pásová okna a řadu vtipných detailů. Nová pamětní deska připomíná, že zde bývala prodejna a servis legendárních britských motocyklů Ariel, jejichž logo dodnes zdobí vstupní vrata. Zatímco dva domy na Ortenově náměstí 9-10 působí ve srovnání s výše uvedenými činžáky dost nevýrazně, stavba v ulici U Průhonu 16 upoutá nezvykle členěným středním arkýřem s lodžiemi. Konečně dvojice staveb v ulici Antonínské 4-6 má opět perforovaná kovová zábradlí balkonů a na tehdejší dobu netradiční obklad stěn vestibulu z dřevěné dýhy. Zakázku Rosenbergovi mimochodem zprostředkoval jeho učitel Gočár, který na sousední parcele projektoval nárožní činžovní dům.

V roce 1938 Eugen Rosenberg, který byl židovského původu, Prahu narychlo opouští. Usazuje se v Londýně, kde se svými britskými kolegy Yorkem a Mardallem zakládá ateliér YRM, který si získá brzy značnou prestiž. Zabývá se projekty administrativních budov, škol, obytných staveb a podílí se i na návrhu velvyslanectví USA v britské metropoli, na němž spolupracuje se slavným americkým architektem EeremSaarinenem. Studio YRM je mimochodem funkční dodnes…

LN, 20. 1. 2018

Foto Pavel Hroch