Z Malacek do Brna a Liverpoolu. Slovenští architekti v českých zemích III.

V našem seriálu o působení architektů narozených na Slovensku a působících pak v českých zemích se tentokrát zastavíme u Ernsta Wiesnera, osobnosti, která zásadním způsobem přispěla k tomu, že v meziválečném období patřila moravská metropole Brno k nejvýznamnějším centrům moderní evropské architektury.

Ernst Wiesner

Ernst (Arnošt) Wiesner se narodil v roce 1890 v rodině židovského obchodníka Alfreda Wiesnera v Malackách. Jeho rodiče pocházeli ovšem z Moravy a tam se také na sklonku devatenáctého století vrátili. V Brně navštěvoval mladý Ernst reálku a stavební průmyslovku, ale poté se přestěhoval do metropole tehdejší monarchie Vídně, kde nejprve studoval na technice a od roku 1910 na nejprestižnějším středoevropském architektonickém učilišti – Akademii výtvarných umění u profesora Friedricha Ohmanna. Ten působil v devadesátých letech devatenáctého století v Praze a i po odchodu do Vídně a získání postu profesora na Akademii v roce 1904 zůstal s českými zeměmi v kontaktu. Mezi jeho žáky byla také řada studentů narozených na našem území - např. Jaroslav Rössler, Claudius Madlmayer, František Krupka, Antonín Blažek, František Šrámek nebo Rudolf Wels. Posledních ze jmenovaných byl rovněž absolventem legendárních vídeňských kurzů u Adolfa Loose a Loosovým spolupracovníkem a není vyloučeno, že právě Wels seznámil Wiesnera s touto mimořádnou osobností, jež pak výrazně ovlivnila další Wiesnerovu tvorbu. Po skončení studia pracoval Wiesner nějaký čas v Ohmannově ateliéru, ale pak se vrátil do Brna, kde si v roce 1919 zakládá vlastní studio.

Následují plodná léta. Wiesner získává zakázky na budovy peněžních ústavů nebo rodinných a činžovních domů pro bohatou židovskou klientelu, navrhuje však také sociální stavby, kavárny nebo luxusní obchody. Máme-li charakterizovat jeho styl, jedná se o moderní klasicismus v jakémsi puristickém pojetí: jeho domy mají římsy nebo okenní šambrány, ale jsou zbaveny jakéhokoli dekoru. Architekt však věnuje velkou pozornost detailu i dispozičnímu řešení, využívá rovněž kvalitní stavební materiály. V tom všem je patrný vliv tvorby brněnského rodáka Adolfa Loose. Svébytným motivem některých Wiesnerových staveb se stávají barevná průčelí. Zejména omítky jeho rodinných domů mají na tehdejší dobu zajímavou paletu – od modré přes červenou až po zelenou. V některých návrzích je patrný i vliv funkcionalismu, tedy stylu, který brněnskou scénu druhé poloviny dvacátých a třicátých let proslavil nejvíce.

Wiesner - palác Morava

Pojďme se teď s některými Wiesnerovými stavbami seznámit. K těm velkým patří bankovní budovy Moravské zemské životní pojišťovny a banky Union v brněnských ulicích Mozartově a Beethovenově z první poloviny dvacátých let, citlivě situované v sousedství barokního jezuitského kostelas bezozdobnými fasádami a výraznými korunními římsami nebo obdobně řešená budova portlandcementové továrny v Bratislavě, dále škola v Boskovicích nebo pošta v Šumperku, zakončená Wiesnerem (a Loosem) oblíbenou kýlovou střechou. Nejvýraznější stavbou je pak brněnský palác Morava s kinem Capitol a sousedící přestavba Doretova dvora s průčelími z režného zdiva v kombinaci s travertinem. Esovitě prohnutá fasáda Moravy je zajímavým motivem. Společně s „brněnským LeCorbusierem“ Bohuslavem Fuchsem pak v letech 1928-1930 navrhuje Wiesner jednu z dominant brněnské avantgardní architektury – rozlehlý palác Moravské banky na náměstí Svobody s průčelím z bílého opaxitu (probarveného skla).

Wiesner - vila Wiegl

Wiesner - vila Pick

Wiesnerovy rodinné domy opět prozrazují Loosův vliv: jde o zpravidla plochostřeché kubusy s nepravidelně rozmístěnými okny různých formátů. Výjimkou jsou Steinova vila v Brně a Pickova v Praze-Smíchově v ulici U Mrázovky (jediná Wiesnerova pražská realizace), jež jsou zakončeny kýlovou střechou. Brněnské pohodlné rodinné domy v zahradách reprezentují vila Münz, Neumark, Haas nebo Wiegl s barevnými fasádami. Naopak skromně působí dva domky vystavěné v rámci výstavní enklávy Nový dům, jež vznikla jako reakce na známou stuttgartskou kolonii z roku 1927 v rámci Výstavy soudobé kultury v moravské metropoli, konané již v následujícím roce. Nejznámějším Wiesnerovým dílem je bezesporu impozantní brněnské krematorium s kolumbáriem z konce dvacátých let. Stavba, jejíž těleso ozvláštňují kamenné fiály po obvodu, patří do zlatého fondu moderní meziválečné evropské architektury.

Wiesner - krematorium

Ernst Wiesner unikl rasové perzekuci odchodem do Velké Británie, kde pak působil jako pedagog i architekt v Londýně a Liverpoolu. V Československu se však ještě v roce 1948 staví dle jeho projektu dělnická kolonie ve Velkém Meziříčí. Jeho britskou nejvýznamnější realizací je pak Římskokatolická škola St. Nicholas v Liverpoolu (1959-1969). Dílo rodáka z Malacek připomněla v osmdesátých letech výstava připravená Vladimírem Šlapetou, v roce 2005 pak vyšla v Brně jeho rozsáhlá monografie. Potěšitelné je, že v posledních letech byla řada léta zanedbávaných brněnských Wiesnerových staveb kvalitně opravena. V jedné z nich – vile Stiassny – je dnes studijní centrum moderní brněnské architektury a dům je možno také navštívit.

Wiesner - vila Stiassny

Foto autor, archív autora a Pavel Hroch

LN, 27. 1. 2018