Dnešní architekturu bych rád věnoval brněnskému projektantovi Ernstu (Arnoštu) Wiesnerovi (1890 Malacky - 1971 Liverpool). Vyšla mu totiž bohatě vypravená publikace v tzv. Bílé edici, v níž spolek Obecní dům Brno představuje významné projektanty, kteří v tomto městě působili v meziválečné éře, kdy se stala moravská metropole jedním z nejvýznamnějších středisek evropské avantgardy. Některé osobnosti jsem už představil dříve (např. zde), dnes tedy Wiesner.

Ten studoval na vídeňské technice a pak i umělecké akademii u Friedricha Ohmanna. Nejvíc ho ale ovlivnil světoběžník (a také brněnský rodák) Adolf Loos (viz zde). V duchu jeho idejí pak navrhl Wiesner v Brně řadu luxusních vil, velmi často s barevnými průčelími. Několik jich najdeme třeba na Žlutém kopci nad Výstavištěm. Jsou to velmi pohodlné stavby, sám jsem navštívil třeba bývalou vládní vilu (pův. vila Stiassny), která si svým vybavením, polohou a nádhernou zahradou nezadá se známějším Tugendhatem (viz zde), i když je tradičněji řešena.

Kromě vil projektoval Wiesner také bankovní stavby, jako je především dominanta náměstí Svobody - Moravská banka (dnes KB; spolu s Bohuslavem Fuchsem, 1928-30), známý palác Morava s cihelnou fasádou a esovitě prohnutým průčelím (1926-36) nebo banka Union (1923-5), citlivě reagující na sousední budovu barokního kostela.

Snad nejvýznamnějším Wiesnerovým dílem je brněnské krematorium (1925-30) - stavba svým pojetím vlastně jednoduchá a přesto vznešená. K budově přicházíme po širokém schodišti. Hranolu stavby z režného zdiva je doplněn o bílý kubus, jemuž dominují travertinové špice. Pozadí tvoří krytá chodba s kolumbáriem. 

Wiesner navrhl také jednu vilu v Praze, v ulici U Mrázovky (hned v sousedství bydlel donedávna Aston). A také slavné brněnské kavárny - např. Esplanade.

Před válkou uprchl Wiesner do Anglie (byl židovského původu). Působil pak zejména v Liverpoolu, kde učil a postavil několik domů, které najdete i ve zmíněné publikaci, jejímiž autory jsou Petr Pelčák, Lenka Kudělková, Jindřich Chatrný a Vladimír Šlapeta.

Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998