Pokračuje náš seriál, který představuje práce českých architektů na Slovensku v meziválečné éře. Dnes se podíváme na velmi oblíbené prvorepublikové téma: budovy moderních sanatorií, kterých je u našich východních sousedů řada, byť bohužel ne všechny jsou dnes v uspokojivém stavu.

Československá meziválečná architektura nemocničních a rekreačních staveb měla vynikající úroveň. Naši projektanti rovněž sledovali budování obdobných špičkových zařízení jinde ve světě. Ovlivnilo je například sanatorium ve finském Paimiu od známého architekta Alvara Aalta nebo sanatorium Zonnestraal v nizozemském Hilversumu od Johannesea Duikera a Bernarda Bijvoeta. Vzhledem k tomu, že na Slovensku byla krásná příroda a zdravý vzduch, není divu, že tamní lázeňství prodělávalo ve dvacátých a třicátých letech bouřlivý rozvoj. Zatímco v nejznámějších slovenských lázních Piešťanech se uplatnili zejména domácí architekti v čele s Emilem Bellušem a v Tatrách s Milanem Michalem Harmincem, na jiných místech uspěli i jejich čeští kolegové. Pojďme si nyní představit alespoň ty nejdůležitější a nejvýraznější práce.

V západoslovenských Trenčianských Teplicích byl na sklonku dvacátých let vybudován moderní funkcionalistický lázeňský komplex Machnáč, jehož autorem byl známý avantgardista Jaromír Krejcar (1897-1949), žák Jana Kotěry, člen Teigova Devětsilu a manžel novinářky Mileny Jesenské. Krejcar si získal respekt už v polovině dvacátých let svým projektem vily Vladislava Vančury na Zbraslavi a návrhem moderního obchodního paláce Olympic ve Spálené ulici v Praze. V roce 1929 se zúčastnil soutěže na léčebný dům Nemocenské pokladny Jednoty soukromých úředníků, pro niž již dříve navrhl spolkovou budovu ve Francouzské ulici na pražských Vinohradech. Krejcarův vítězný návrh přinesl supermoderní stavbu s železobetonovou skeletovou konstrukcí a asymetrickým půdorysem ve tvaru písmene T. Obytná šestipodlažní část s dvoulůžkovými pokojíky měla na jedné straně malé balkony, inspirované budovou známé Gropiovy školy Bauhaus v Desavě, na protější straně pak dlouhé okenní pásy. Velkoryse bylo navrženo půlkruhově zakončené nižší společenské křídlo se slunečními terasami. Výsledná stavba byla vzorovým příkladem tzv. nautického funkcionalismu a dočkala se publikace v řadě zemí. Známý bonviván Krejcar pak mimochodem s přáteli dokázal během krátké doby prohýřit celý svůj honorář. Ačkoli se jedná o jednu z nejvýznamnějších moderních staveb své doby v Evropě, dnes je Machnáč v neutěšeném stavu a stále čeká na svou rehabilitaci.

Sliač

Dalším léčebným objektem byl funkcionalistický areál v lázních Sliač s hotelem Palace, který byl vybudován v letech 1926-1931 dle projektu významného pražského architekta Rudolfa Stockara (1886-1957). Tvorba tohoto absolventa pražské techniky prošla složitým vývojem od moderny a kubismu až po avantgardní meziválečné směry. Jeho nejvýznamnější pražskou realizací je přestavba paláce Praha na Václavském náměstí. Ve Sliači s pověstnými termálními lázněmi vytvořil bílou horizontální hmotu obklopenou zelení přilehlého parku. Část původního vnitřního zařízení se zachovala.

Třetím významným dílem pražských architektů na Slovensku byl léčebný pavilon TBC ve Vyšných Hágách na jižních svazích Vysokých Tater v nadmořské výšce 1100 m. Soutěž na gigantickou stavbu – snad největší funkcionalistický objekt v ČSR, kterou vypsala Ústřední sociální pojišťovna v Praze, vyhrála dvojice František Albert Libra (1891-1958) a Jiří Kan (1895-1944). Absolvent pražské techniky Libra byl autorem řady budov, zejména peněžních ústavů, ale také sociální výstavby. Kan studoval na vratislavské umělecké akademii a pak spolupracoval s Librou. Zahynul za války v koncentračním táboře. Oba projektanti navrhli i novou budovu s archívem Ústřední sociální pojišťovny v Praze na Smíchově. Vítězný návrh léčebny v Tatrách představoval téměř 250 metrů dlouhou budovu, vetknutou do svahu po vrstevnici. Na ni ze severní strany navazovala čtyři kratší kolmá křídla. Stavba působí dodnes impozantním dojmem a stále funguje jako ústav pro léčbu respiračních chorob.

Suchardovo sanatorium

Vraťme se však na závěr opět do Vysokých Tater a zmiňme ještě tři další výrazné areály. Na úpatí hor se nachází dodnes funkční areál dětské léčebny TBC, umístěný v lesním prostředí obce Lučivná. Jednotlivé pavilony navrhl v roce 1939 samozřejmě ve funkcionalistickém stylu architekt František Faulhammer (1897-1985), žák Pavla Janáka z Umprum. Ten se později usadil na Slovensku, kde projektoval zejména budovy zdravotních pojišťoven. Méně štěstí měly dětské pavilony v Novém Smokovci, jejichž autorem byl architekt Stanislav Sucharda ml. Tento absolvent techniky byl synem známého českého sochaře. Jeho stavby v Tatrách jsou však dávno opuštěné a postupně se rozpadají. To mnohem lépe dopadl krásný pavilon sanatoria Morava v Tatranské Lomnici (1931-1933), známý také z filmu Anděl na horách. Ten stále funguje a můžeme obdivovat řadu působivých prvků, zejména „pilovitou“ fasádu s balkony. Jde o společné dílo Kotěrova žáka a slavného brněnského funkcionalisty Bohuslava Fuchse (1895-1972) a absolventa prof. Otta Wagnera z vídeňské umělecké akademie Karla Ernstbergera (1887-1972).

LN, 15. 2. 2018
Foto autor