Art déco (nebo, chcete-li, dekorativismus či také národní styl) je zajímavý směr, který se ve světě ujal ve 20. letech minulého století. Taktéž u nás, zejména zásluhou Pavla Janáka (1882-1956), který krátce předtím příliš neuspěl s poněkud bláznivým a nepraktickým kubismem. Tak začal propagovat českou verzi nové módy, samozřejmě v národních barvách a s folklórními motivy. Na rozdíl od kubismu mělo české art déco obrovský úspěch: stavěly se banky (především „vlajková loď“ stylu Legiobanka v Praze na Poříčí), bytové domy, školy, vily, ale i výstavní pavilony nebo dokonce novinové stánky (jeden dodnes stojí poblíž Wilsonova nádraží).

Styl se líbil i díky národní notě, podobně jako obdobné verze v dalších bývalých zemích Rakousko-Uherska (v Lublani třeba působil takový slovinský Janák – arch. Vurnik). Mladí avantgardisté si ale z „orohlíčkovaného“ stylu, jak posměšně nazývali dekorativismus, dělali legraci a považovali ho za stejně zpozdilý jako secesi. Ve druhé polovině 20. let se art déco začalo vytrácet, postupně vytlačované konstruktivismem a funkcionalismem, k němuž se posléze uchýlili i jeho původní propagátoři Janák, Gočár, Machoň, Stockar, Dryák, Vondrák a další.

Pak se na art déco nějak zapomnělo. Oprášeno bylo až v souvislosti s novým zájmem o kubismus v 60. letech, ale bylo nešťastně připojeno ke kubismu jako tzv. rondokubismus. To neposloužilo ani kubismu, který byl naprosto originálním stylem, jehož architektonická verze vznikla v Praze, a koneckonců ani art décu. Nyní vychází v Kubistovi Mapa art déca v Praze, zvu vás jménem nás, autorů na představení v pořadí už druhé mapy (po kubismu – viz zde), které se koná v prodejně Kubista v domě U Černé Matky Boží v Praze na Ovocném trhu tento čtvrtek v 19 hodin. Fotky v galerii jsou dílem Ester Havlové, na zadní straně mapy jich však najdete daleko víc, stejně jako portréty architektů a další informace.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998