I biografy mohou být kvalitní architekturou

První biografy vznikaly pochopitelně v prostorách, které původně sloužily zcela jinému účelu. Jak jich ale přibývalo a lidé se do nové zábavy a později i svébytné umělecké disciplíny zamilovali, začaly se objevovat sály pro daný účel speciálně navržené. Aby se zlepšila viditelnost, měly šikmou nebo stupňovitou podlahu, k níž byla sedadla z bezpečnostních důvodů napevno přišroubovaná. Po stranách bývaly lodžie, podobně jako v divadelních sálech, kapacitu zvyšovaly i balkóny. Postupně se zvětšovala plocha plátna, byl vynalezen širokoúhlý formát a později i obří panoramatické plátno pro promítání 70 mm filmů s prostorovým zvukem. Speciální kinosály nepotřebovaly denní světlo, a proto se stavěly zejména v suterénech nových paláců, ale nebylo to nutně pravidlem. Čím dál větší pozornost byla věnována bezpečnosti diváků: filmy byly vysoce hořlavé a to vyžadovalo různá stavebně technická opatření. Aby bylo možno kino rychle a bezpečně evakuovat, byly po obou stranách sálu prostorné chodby se speciálním nouzovým osvětlením. K vybavení dobrého biografu patřily pokladny, moderní toalety i pulty s občerstvením. Postupně se zlepšovala akustika sálů. Ustupovalo se proto od plastické dekorace i tvrdých povrchů a využívalo se spíše různých materiálů, které zvuk pohlcují, jako jsou například heraklitové desky. Celkovou atmosféru kin dotvářely detaily, jako světelné kužely, vrhané před začátkem promítání na zataženou oponu, gong oznamující divákům, že projekce začne každou chvíli, reklamní diapozitivy, systém postupného stmívání sálu…

Palác Kotva

Palác Fénix (kino Blaník)

Pojďme si dnes alespoň některé biografy, reprezentující různé styly dvacátého století alespoň stručně představit. K nejhezčím secesním kinům patřily pražské biografy v palácích Lucerna a Passage. Výzdoba byla spíše v jakémsi pseudorokovém stylu, který měl evokovat divadelní sály. Lucerna byla součástí monumentálního paláce, který v letech 1908-19 postupně budoval stavitel Vácslav Havel na parcele mezi Vodičkovou a Štěpánskou ulicí. Šlo o polyfunkční budovu s velkoryse řešenými pasážemi, velkým víceúčelovým sálem, restauracemi, bary a kavárnami. Jedna z nich je umístěna tak, že návštěvníci kina jí musí projít, což je velmi příjemné: mohou přijít dříve a chvíli posedět s přáteli u baru nebo u rozměrných oken a sledovat ruch v pasáži, nebo se mohou naopak zdržet až po představení. Kino v paláci Passage, který navazuje na známý hotel Ambasador směrem do zahrady paláce Sylva Taroucca, je dílem architekta Richarda Klenky rytíře z Vlastimilu a stavitele Františka Weyra a vzniklo v letech 1912-19. Zatímco kino Lucerna funguje dodnes, Passage (později Pasáž) zaniklo v devadesátých letech.

Šolc - Palác Oko

Kysela - U Stýblů

V Praze existovalo i čistě kubistické kino. Sál navrhl architekt Ladislav Machoň v letech 1913-14 v suterénu paláce Koruna a na výzdobě se podílel malíř František Kysela. Později byl přepatrován, původní zařízení zničeno a bylo tam pak skladiště. Dochovaly se ale fotografie a třeba ho jednou někdo zase obnoví.

kino Lucerna

Jalta

Art déco - oblíbený styl počátku dvacátých let - reprezentovalo například kino Ořechovka v pražských Střešovicích. Nachází se v ústřední budově této půvabné zahradní čtvrti, kterou navrhl žák Jana Kotěry Jaroslav Vodrák. V domě s průjezdem byly také hospody, pekárna a další služby, některé přežily dodnes. I kino donedávna promítalo, pak šlo do rekonstrukce, ale zatím otevřeno nebylo, což je velká škoda, protože mělo jedinečnou atmosféru. Pestré barvy a štuková i malovaná dekorace stěn byly pro styl charakteristické. Zatímco Ořechovka připomínala spíše venkovské kino, reprezentantem pozdního art déca bylo další pražské kino Flora na Královských Vinohradech, které projektoval autor několika pražských hotelů Alois Krofta. To byl honosný biograf, který bohužel také v nedávné době zanikl. Dnes je v podzemním sále zdravotní pojišťovna.

U hradeb, Mostecká ul.

Broadway (Sevastopol) 1

Funkcionalistická kina reprezentovalo v Praze bio ve Veletržním paláci (po požáru zasypané) arch. Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse nebo dodnes fungující kino Oko, rovněž v Holešovicích – v ulici Františka Křížka. To si ponechalo původní design, včetně obnoveného neonového nápisu nad vstupem. Kino projektoval Gočárův žák Josef Šolc na konci třicátých let. Nádherná kina byla také v Brně. Obrovitý Kapitol se nacházel ve Wiesnerově paláci Morava v centru, ale nejpůsobivější byl maličký biograf Avia z konce dvacátých let, dílo architekta Josefa Kranze (rovněž tvůrce nedávno obnovené kultovní kavárny Era). Na starých snímcích vidíme dynamicky tvarovaný bílý objekt s dokonalými proporcemi. Ten stojí dodnes, ale nalepil se na něj nevkusný nový dům a z biografu je dnes fitcentrum.

Kranz - kino Avia

Kozák-Dobrovic - palác Avion

Největší kino na našem území vzniklo v Baťově Zlíně. Soutěže se zúčastnil i Josef Gočár, ale nakonec byl projekt zadán jeho žáku Miroslavu Lorencovi. Jak vzpomíná Vladimír Karfík, nevyužil architekt pro hlediště svažujícího se terénu a rozzlobený Baťa ho vyhodil. Sál pak dokončil ve střízlivém stylu František Lydie Gahura – Baťův dvorní architekt. Interiér pro několik set zaměstnanců továrny byl působivý: obklad heraklitovými deskami, které nebyly maskovány, stejně jako ocelové nosníky.

I poválečná sorela nebo tzv. bruselský styl měly své zástupce – V Praze to byla Tenzerova Jalta na Václavském náměstí, resp. známý biograf v pražské Mostecké ulici – Kino 64 U Hradeb arch. M. Hudce z šedesátých let. I to už je však jen historie…

LN, 11. 2. 2012

Obrázky ZL, archív ZL a repro z knihy M. a J. Čvančary Zaniklý svět stříbrných pláten - po stopách pražských biografů, která právě vyšla v nakladatelství Academia (více viz opět LN 11. 2. 2012)

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998