Na pravidelně zveřejňovaných koronavirových mapách Německa, které se v poslední době výhružně červenají (nejvíce infikovanými) i poblíž hranic s Českem a Rakouskem, se s pravidelností Polárky na noční obloze objevují přinejmenším tři bledé skvrnky, ve kterých si koronavirus stále nemůže přijít na své. Tyto „oázy“, vykazují dlouhodobě pozoruhodně nízká čísla u infikovaných i mrtvých a mají jména Rostock, Münster a Tübingen.

Když si je přitáhneme pod lupu, rychle zjistíme, co mají společného .....rozumného, ne-li přímo osvíceného starostu. Žádný z nich nemá po ruce ani zázračný lék ani nějaký epochální technický vynález. Pouze v klání s pandemií včasně, vynalézavě a důsledně využívají běžné prostředky, nástroje a opatření, dostupná i ostatním starostům a politikům. Také jejich města trpí pod ničivými dopady lockdownů, které jako by si žily v poslední době vlastním životem. Přesto se v těchto oázách občanům přežívá nějak lépe a optimističtěji. Je to asi tím, že v nich panuje neobyčejná vzájemná důvěra mezi starosty a občany. Tito „tři mušketýři“ nenahánějí strach a hrůzu, nešikanují, ale promyšleně informují, trpělivě a jednoduše vysvětlují, aniž by při tom šermovali děsivými statistikami, temnými prognozami a hrůznými mutacemi koronaviru. Projevují mimořádnou trpělivost dokonce i s těmi, které někteří ostatní politikové pranýřují jako tzv. popírače.

A tak zatímco kancléřka nedávno bědovala „Uns ist das Ding entglitten!“ ( ve smyslu „ta věc se nám vymkla!“) a častovala již zdecimované obyvatelstvo dalšími katastrofickými vizemi: „Durch die Mutationen lebe Deutschland ‚auf einem Pulverfass“ (kvůli mutacím žije Německo na sudu se střelným prachem), které ještě více srážejí psychiku obyvatel a hospodářství do kolen, tito tři chlapící činí nadále a ‚s klidem Angličana‘ to, proč byli zvoleni – starají se o svá města a především jejich občany jak se sluší a patří. Chrliče hrůzy, zákazů a příkazů bez fantazie jsou konfrontovány s klidným vyrovnaným rozumem a vynálezavosti. Ti tři pandemii nezlehčují, ale taky z ní nedělají bubáka.

V Münsteru – kde je starostou Markus Lewe (CDU) - byl ustaven první ‚krizový štáb‘ už před rokem v únoru – tedy v době, kdy se pandemii teprve prořezávaly první mléčné zoubky. A svému názvu mezitím dělá skutečně čest.

V Rostocku je starostou Claus Ruhe Madsen, bezpartijní, původem Dán, který rovnýma nohama spadl do komunální politiky a vzápětí i do pandemie z podnikatelské sféry teprve před necelými dvěma lety. Tíživou situaci tisíců menších podnikatelů ilustruje slovy:...“obchodník s botami a jiní - desítky let budovali svůj obchod a teď mají strach o zaměstnání a byznys,...když v noci ulehám do postele vidím ty obličeje před sebou, ten strach usídlený hluboko v očích...a my jim musíme naznačit cestu...oni nepodceňují rizika a neřeknou jen „Clausi, takhle to dál nejde“ ale naléhavě žádají „Clausi dejte nám šanci!“...Madsen také připomněl román Alberta Camuse „Mor“, ve kterém je uvedená věta „S pandemií se bojuje upřímností“ a smutně konstatuje: „my jsme ale super-neupřímní“. Na jedné straně zavřeme restauraci, ale víme, že když někdo slaví čtyřicetiny, tak udělá oslavu třeba v garáži – a my pak nemáme žádnou šanci následně ‚trasovat‘ případnou infekci, protože všichní „drží basu“, aby nedostali mastnou pokutu... Nebo – když ještě byly otevřené restaurace necháme hosty vyplňovat bezcenné seznamy, abychom se z nich pak dozvěděli, že mezi návštěvníky byli také Micky Mouse a Angela Merkelová...Velké politice vyčítá – „jsme řízení strachem“...a „bojíme se delegovat zodpovědnost na obyvatele“...“ale i při jízdě autem jde někdy o zdraví a život a taky ji kvůli tomu nezrušíme.“

V Tübingenu mimo jiné zavedli už dávno zejména skutečně důslednou – nejen verbální – ochranu (hlavně pomocí testování a kontrol) nejvíce ohrožených obyvatel domovů důchodců a pečovatelských domů. Také díky tomu v nich neměli donedávna ani jediného mrtvého. V Tübingenu se vůbec testuje „až se z něho kouří“ a v posledních dnech se stal hlavní součástí experimentu, ke kterému se s nadějí upírají zraky mnoha spolkových politiků. Jde o masivní provádění dobrovolných rychlotestů obyvatel, spojených s vydáváním denních „povolenek“ k návštěvě obchodů, venkovních restaurací, kulturních akcí apod.(..tedy až se otevřou a zprovozní). Cílem je podchytit hned v zárodku jakýkoliv náznak šíření infekce. Zelený starosta Tübingenu Boris Palmer je už dlouho miláčkem medií a svým nekonvečním vyjadřováním – občas i hubatostí – příjemně a s šibalským úsměvem provokuje usedlé, prkenné konvenční politiky... Zdá se ale, že na něj jeho kritici zatím nenašli zbraň, protože jednoduše - má skvělé výsledky a občané města ho nedají.

Brousíme si zuby na Mars, s přebujelou nafoukaností bychom si chtěli ochočit vlastní matičku planetu i její klima, a nakonec nás vykolejí a přibije k zemi trochu divočejší nepatrný vir se smrtností zdaleka nesrovnatelnou se skutečnými metlami lidstva jakými byl mnohokrát mor. Nicotný vir neúprosně strhl závěs samolibé egoistické nadutosti lidstva a ve smutné nahotě odhalil naši nedokonalost a bezradnost. Špičková high-tech, digitalizace a všechna ta SMART přemoudřelá udělátka jsou nám k ničemu, pokud chybí selský rozum se zdravě přiměřeným úsudkem, který by je ovládal a nasměroval tak, aby nám skutečně sloužily. Co všechno jsme si samolibě opentlili přízviskem„chytrý“: Smart-Factory, Smart-City, Smart-Grid, Smart-Car, Smart-Home a samozřejmě Smartphone – prostě těžce „přeSMARTováno“... A k čemu jsou nám ty stohy digitálních dat, když je jako šafránu těch, kteří jsou schopni je chytře a správně – hlavně ve prospěch trýzněného obyvatelstva - vyhodnotit, nemluvě o těch, kteří na základě těchto vyhodnocení musejí učinit státnická rozhodnutí a zavést skutečně chytré strategie, účinně krotíci koronaviry a umožňující normální život.

Budiž nám nadějí, že existují přinejmenším tři oázy v Německu, kde zdravý rozum dobře přežívá a doufejme, že se nespokojí jen s nimi.

Zdeněk Fajkus Mnichov 19.3.2021