Je zde zpráva, že USA dodaly Ukrajině kazetovou munici. Češi jako správné smějící se bestie už vymysleli vtip, že se na ruské pozice shazují kazety s hudbou Michala Davida, což by bylo vtipné, kdyby to nebylo porušení Úmluvy o zákazu nebo omezení užívání některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky. Ale vážně, proč dodávky kazetové munice způsobily takový ohlas, proč jsou označovány jako kontroverzní a co na to právo?

1) Co je kazetová munice?

Každý chápe, jak funguje dělostřelecký granát – někam doletí, tam vybuchne a všechno v okolí poničí. Pominu, že to je hrubé zjednodušení, že existují různé druhy dělostřeleckého střeliva a různé nastavení (aby vybuchl například nad zemí, na zemi nebo až pod zemí) atd. Pointa ale je, že v místě výbuchu je účinek extrémně silný, ale se vzdáleností nepoměrně klesá. Když trefíte granátem ráže 155mm tank, slovy M. Wallace - tank zmizí a bude zmizelej. Když se trefíte o pár metrů vedle, bude třeba jen ohozený blátem.

Už ve starověku vymýšleli, jak do obléhacího stroje dostat více projektilů proti živé síle. Do zepředu nabíjených děl už cpali granáty a šrapnely (to je náboj, co vybuchne těsně před dopadem a zasype nepřítele hromadou rychle letících kuliček). Za druhé světové války sovětské bitevníky Il 2 nesly místo jedné velké bomby (neexistovalo navádění, nezapomínejte) stovky malých kumulativních „bombiček“ PTAB, kterými doslova posypaly pás bojiště, kde velmi pravidelně narazily shora na tank nebo jinou techniku (pancíř na horní straně bývá slabý).

Toto je vlastně koncept současné kazetové munice (cluster ammunition). Je to granát nebo raketa, která se před dopadem rozdělí a místo jednoho velkého výbuchu posype větší plochu menšími výbuchy (které stačí na splnění cíle). V našem případě se jedná o americkou munici ráže 155mm, která je víceúčelová a účinkuje nejen na živou sílu, ale i na vozidla (nezapomeňte, ne každé vozidlo je pancéřované a ne každé pancéřované vozidlo má silné pancéřování – a to zejména na střeše. Přeci jen střecha má chránit zejména před počasím, střepinami, ručními granáty a menšími zbraněmi).

2) Je kazetová munice legální?

Ano. Používání kazetové munice se nepovažuje za porušení obyčejového mezinárodního humanitárního práva. To je to právo, které umožňuje vás zavřít a odsoudit za válečné zločiny, i když vaše země nepodepsala žádnou konkrétní úmluvu. Bere se to jako obyčej, jako nepsané právo, které platí pro všechny (příklad – nerozlišování mezi civilisty a kombatanty).

Její použití by tedy bylo nelegální, kdyby porušovalo nějakou smlouvu. Sice existuje smlouva, která použití kazetové munice zakazuje, ale tu uzavřely vesměs státy, které kazetovou munici nemají a neplánují používat. Signatáři této smlouvy nejsou například USA, Ukrajina nebo Rusko. Navíc, kazetová munice se ve válce na Ukrajině používá už od počátku, zejména Rusové ji s oblibou používají i na civilní cíle (a to už porušení IHL je, i kdyby jen jako nerozlišující útok).

Její použití obecně tedy neodporuje mezinárodnímu humanitárnímu právu.

3) V čem Ukrajině pomůže?

a) je účinnější

Za prvé, pokryje větší oblast, než jednotlivý výbuch. Nezapomínejme, že válka na Ukrajině je díky svým specifikům válkou opotřebovávací, když navíc Rusko je dlouhodobě ve své doktríně (já vím, jsem s tou doktrínou nudný) na dělostřelectvu hodně závislé a v dobytých pozicích se opevnilo. Jestliže je nutno překonávat opevněná postavení nepřítele, dělostřelectvo je důležitým faktorem. Podle výzkumů, které se prováděly už před desítkami let (válka ve Vietnamu), je na vyřazení jednoho vojáka potřeba při použití kazetové munice třeba i jen desetina vystřelených nábojů, někdy je poměr ještě výhodnější.

To má i druhý efekt – logistiku a opotřebení (já vím, zase vytahuju ty nejnudnější věci – doktrínu, dopravu, náhradní díly, ale už jste na to ode mě zvyklí). Jestliže na splnění cíle potřebuji desetinu nábojů, tak jich musím desetinu naložit, desetinu přivézt, uskladnit, desetinu vystřelit. A jestliže má určitá dělostřelecká hlaveň garantovánu přesnost například na 2000 výstřelů, pak je velký rozdíl, jestli nějaké to opotřebení omezím tím, že budu prostě muset méně střílet, nebo naopak při stejném opotřebení získám daleko větší účinek.

Třetí efekt je ten, že palba může být kratší a intenzivnější. Kratší palba zmenšuje riziko protibateriové odvetné palby. Intenzivnější znamená, že v okamžiku dopadu první salvy jsou ztráty nejvyšší, pak se samozřejmě napadení schovávají do krytů. S účinnější municí je výsledek nesouměřitelný (a to nezmiňuji, že moderní západní dělostřelectvo umí vystřelit i tři rány po různých balistických křivkách tak, aby ty tři střely dopadly na cíl současně).

b) je to substitut přesné munice

Ukrajina dostává i přesné náboje, např. Excalibur. Problém je, že jich je málo a jsou drahé, takže je třeba dobře vážit, na co s ní vystřelí. Ovšem jsou cíle, na které takovouto přesnou munici nepotřebujete. Představte si dron, který zpozoruje ruskou kolonu nákladních vozidel, která směřuje k frontě. Nebo jednotku vojáků, postupující terénem. Kazetová munice pokryje poměrně velkou plochu a individuální přesnost není úplně nezbytná. Ušetříte drahé a přesné střely na cíle, které musíte zasáhnout skutečně přesně (a daleko).

c) má psychologický efekt

A to nejen teoreticky – už jsou hlášeny případy, kdy se Rusové vzdávali, když byli vystaveni bombardování kazetovou municí. V tomto případě válku dokonce zkracuje a oběti minimalizuje. (Ale není to vůbec nový koncept, ačkoliv je poněkud neintuitivní – například britský plamenometný tank Churchill Crocodile měl za druhé světové podobný efekt. Když Němci viděli, že je nasazen – a on jim to kolikrát rád oznámil pyrotechnickým efektem z bezpečné vzdálenosti – často rádi bez boje opustili pozice nebo se vzdali. To je z hlediska vedení války lepší, než je muset vybojovat, a kupodivu i ztráty na obou stranách jsou tak nižší).

4) Proč je kazetová munice prezentována jako kontroverzní?

a) Protože je hloupá a zároveň pokryje velkou plochu. Západní země ve své doktríně preferují přesné útoky před plošnými. (Ovšem například Jižní Korea má dělostřelectva i kazetové munice na rozdávání; luxus odmítnout ji si tváří v tvář Severní Koreji a jejímu předimenzovanému vojsku nemůže dovolit).

b) Zvyšuje se riziko nerozlišujícího útoku. Zjednodušeně – podle IHL máte povinnost útočit tak, abyste snížili možnost zásahu civilistů (vyloučit nelze, je to přece jen válka). Kazetová munice tak může své místo jedině v místech, kde se civilisté nevyskytují vůbec nebo v malé míře. To například znamená, že v moderním asymetrickém konfliktu byste se sami pohybovali na hraně válečného zločinu. (Rusové ji takto na Ukrajině používají, protože je IHL nezajímá). Jenže toto riziko lze zvrátit dobře plánovaným nasazením.

c) Protože občas nevybuchne. Západní kazetová munice (dual-purpose improved conventional munition - DPICM) nevybuchne cca v 1-3% případů (to není špatné procento, ruská údajně 30-40%). Jenže jestliže v jednom 155mm náboji jich je 72-88 (podle typu), tak z každého náboje vám zbude někde 1-2 nevybuchlé granáty. Když vám na zahradě přistane 155mm HE granát a nevybuchne, nepřehlédnete místo dopadu. Když ji někdo najde, zpravidla ji domů nepřinese (protože ji správně identifikuje a většinou ani neunese). Ovšem když vám na zahradu přistane 88 malých granátů, 86 jich vybuchne a vy to po válce budete uklízet, ty zbylé dva můžete přehlédnout. A v globále, jestliže těch nábojů vystřelíte 10.000, někde máte cca 20.000 nevybuchlých malých granátů (k tomu viz dále).

Tedy – její vysoká účinnost je vykoupena jistou rizikovostí a nepopularitou, s níž různé země nakládají různě. To bych mohl rozlišit do tří kategorií:
- země, které ji nemají či neplánují použít (ty jsou klidně ochotny její používání úmluvou zakázat – příklad je Kanada nebo Velká Británie)
-země, které si myslí, že by mohly být okolnostmi nuceny ji použít (ty ji zakázat nechtějí, ale nepoužívají ji – příkladem budiž Jižní Korea).
- země, které ji používají (nyní nebo v nedávné minulosti), příkladem je Rusko, USA nebo Ázerbájdžán

Jenže podávat tyto výstupy automaticky jako „kontroverzní“, to je někdy buď ruská propaganda, nebo novinářská honba za senzací, která může být dílem intelektuální nepoctivosti. Když totiž zmíníme vše výše uvedené, je třeba také dodat, že každá munice má určité procento selhání, nejen kazetová. Například stará sovětská munice prý až 20%. To znamená, že americká kazetová munice nechává nevybuchlé kousky v jednom případě z padesáti, ruská v jednom případě z pěti. Dále je třeba dodat, že ta kazetová munice se použije v místech, kde je ruská obrana. To je místo, které je prošpikováno ruskými minami, a až válka skončí, bude tak či tak plné nevybuchlé munice všeho druhu. A z toho bude nějaké procento kazetová munice (velmi pravděpodobně obou stran!). I kdyby nebyla použita kazetová munice, ta oblast bude muset být pečlivě odminována, protože bude prošpikována všemi druhy výbušnin. V čem tedy v tomto konkrétním případě leží její etická kontroverznost? V technické stránce nebo ve skutečnosti v tom, jak ji v minulosti použily jiné státy? Protože jen těžko můžeme vinit Ukrajinu z toho, co se stalo v minulosti v jiných zemích.

5) Proč není dodána jiná munice?

Protože není kde brát. Válka na Ukrajině se vyznačuje tím, čím se vyznačují všechny moderní opotřebovávací války – po nějaké době se projeví nedostatek munice. Západní země si užívaly mír a snižovaly stavy nejen vojsk, ale i munice. Spoléhaly na obrannou doktrínu NATO a na vzdušnou převahu. Ukrajina nemá vzdušnou převahu a postup si musí podporovat starým dobrým dělostřelectvem. Vyrábí, ale ne dost. Západ vyrábí, ale (zatím) ne dost. USA a další země se nechtějí vydat zcela ze svých rezerv, tak se po světě shání kde co (jak staré sovětské granáty ráže 152mm pro ukrajinskou sovětskou techniku, tak 155mm pro dodanou západní). Je pravděpodobné, že v průběhu například roku výroba na západě vzroste (je s tím spojeno mnoho problémů – kdyby vás to zajímalo, dejte vědět).

USA má jako pozůstatek studené války ve skladu 3 – 4 miliony kusů kazetové munice ráže 155mm, kterou nepotřebuje, protože pro ni už nemá místo ve své doktríně (já vím, už zase). Z důvodů, které jsem popsal, ji už prostě nepoužívají a pomalu by se jí asi nějak bezpečně zbavily. Dodáním Ukrajině vyřeší dva problémy – vyprázdní sklady munice, pro kterou nemá využití, a překlene období, kdy Západ nemá dost munice na dodávky Ukrajině. Navíc ukrajinská ofenziva nepokračuje tak rychle, jak by si přáli (v krátkosti proto, že Rusko mělo půl roku na to, aby vytvořilo obranná postavení, což umí a má k tomu prostředky).

6) Jaké závazky a důsledky Ukrajině plynou?

Ukrajina se při použití kazetové munice zavázala dodržet podmínky:

a) nepoužije je na území Ruska

To je podmínka, která je PR (pro USA i pro Ukrajinu). Když je Rusko agresor, klidně by mohlo nést víc důsledků své agrese. Ale co se dá dělat, zahraniční podpora Ukrajině je závislá mimo jiné na mediálním obrazu války, a tak musejí občas boxovat s jednou rukou za zády. Následky nevybuchlé munice si ponesou sami (následky ruské nevybuchlé munice ponesou taky).

b) nepoužije je na území, kde jsou civilisté

To je velký rozdíl oproti Rusku. Ukrajina použije kazetovou munici na svém vlastním území, byla by tedy sama proti sobě. Navíc je naprosto logické, že je použije proti vojenským cílům, protože pro ni nemá smysl útočit na cíle civilní a vojenských cílů má při své ofenzivě dost.

c) povede si záznamy o tom, kde byla použita

To by bylo velmi rozumné. Je třeba připomenout, že Ukrajina již část území osvobodila a snaží se odminovávat (od ruských min) a chránit své obyvatelstvo, není tedy důvod domnívat se, že tentokrát by to neudělala.

7) Bonusový důsledek – ruské plánování

Dal by se napsat celý článek o plánování, zahájení a ukončení války (doktrína, logistika…já vím). V našem případě se má věc tak – agresor může vidět smysl dalšího vedení dlouhé války (ne zahájení, ale pokračování) v několika případech. Dva velmi podstatné jsou – když si myslí, že vyhraje, nebo když je pro něj vedení války nutné vnitropoliticky (například diktátor má obavy, že když nedodá slibované vítězství, ale porážku, bude obměněn.)

Aby Západ zvýšil vnitropolitický tlak, na to má možnosti – například sankce. Ale na to, aby agresor pozbyl přesvědčení, že vyhraje, nestačí podpora obránci. V našem případě může být Putin přesvědčen, že podpora Západu ochabne, když se nedostaví rychlé výsledky, a potom Rusko vyhraje, že stačí vytrvat. Takové přesvědčení může udržovat válku v chodu (vzpomeňte si, kolik nacistů si myslelo, že na poslední chvíli přijdou zázračné zbraně a změní poměr sil). Proto je pro ukončení války důležitá nejen aktuální podpora, ale příslib budoucí podpory. Závazky jednotlivých států dodávat techniku, peníze nebo třeba dělostřeleckou munici, to nejsou jen slova. Pokud takové závazky Západ deklaruje a dodržuje, pak je to signál pro Putina, že podpora jen tak neochabne. Pak takový prvek do svého plánování bude muset zapracovat a plány změnit, případně promýšlet, jak se z války vyvléknout; když to neudělá, riskuje svou pozici.