Jak se tak blíží datum britského referenda o setrvání země v Evropské unii, stále více se trivializuje veřejná a mediální diskuse o tomto vážném kroku.

Straší se rozvratem evropských výdobytků, už samo slovo „brexit“, spojení slov britský a exit, tedy odchod, dostalo pejorativní nádech, podobně jako loni „grexit“. Jenomže obě situace – řecká a britská - jsou dost podstatně odlišné.

Případný grexit by byl následován drastickou devalvací měny, návrat k drachmě by znamenal pro velkou část země dočasné zchudnutí, odříznutí od dluhových závazků by bylo diplomatickým problémem a hlavně by Řecko přestalo být nárazníkovým pásmem pro migrační vlnu.

Britská situace je dnes významně a ve všech ohledech jiná. Udělejme si malou inventuru toho, oč by Británie přišla, nebo co by získala v případě odchodu z unie. Předně by to patrně nijak neohrozilo britskou ekonomiku, která si ponechala značnou nezávislost na té unijní. Británie si rozumně zachovala libru a ta je podstatně silnější než euro.

Kromě toho je Británie pro většinu ekonomicky silnějších členských zemí unie nezbytným obchodním partnerem, tedy se dá předpokládat, že vzájemné obchodní saldo by se nijak dramaticky nezměnilo.

Ani v případě brexitu by jistě nikoho nenapadlo vyhánět ostrovní království z oblasti schengenské spolupráce, tedy pokud vůbec ještě věříme v budoucnost Schengenu – opět s ohledem na migrační vlnu, takže styk mezi kontinentem a Británií by zůstal zachován stejně, jako funguje ve vztahu ke Švýcarsku či Lichtenštejnsku.

Velikost broskví a křížení veverek

Naopak Británie by velice vzrostla na geopolitické a diplomatické důležitosti. Unie by se s ní musela mnohem víc než dřív radit o záležitostech společného zájmu, britské slovo by nabralo na hodnotě, a Britové by tím získali mnohem větší sebevědomí.

S jistou, ale jen malou nadsázkou by se dalo říci, že by se v nových podmínkách znovu začali navracet do role světové velmoci, z níž ji vyzulo právě členství v amorfní unii řízené více z Berlína než z Bruselu. A takovouto Británii by také museli mnohem více respektovat zpoza Atlantiku.

Připomeňme, že Obama byl první americký prezident, který nevykonal svou první zahraniční cestu v úřadu do Británie. Všichni jeho předchůdci to považovali za samozřejmou poklonu „matce“ americké státnosti. Obama měl jednak jiné priority, jednak v jeho éře už Británie nebyla velmocí, ale jen jednou z řadových zemí unie.

O co by pak brexit Británii připravil? O směrnice na předepsanou velikost broskví, o zákaz křížení ostrovních a kontinentálních veverek, o vylobbované kšefty evropských výrobců úsporných žárovek a především o podíl na odpovědnosti za nezodpovědné politické kroky Angely Merkelové v podobě migračních kvót. To, myslím, není nic, co by řadový Angličan, Skot či Velšan oplakával.

Ať už se Britové rozhodnou jakkoli, bude to pod strašným nátlakem unijních i domácích propagandistů a samotnou Británii to rozdělí: na tábor zastávající konzervativní hodnoty, a tedy samostatnost, a tábor salónních levičáků z nevládních organizací přikyvujících za státní peníze každému nesmyslu, který z unie vzejde.

V zásadě není dobré už to, že se o brexitu musí rozhodovat v referendu. Kdyby britská vláda měla v čele chlapa, i kdyby to byla Thatcherová, a ne jen oportunistického alibistu Camerona, brexit by byl už dávno realitou.