Motto: „ Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.“ (Bible kralická, Žalm 2., verš 9.) Právě tato slova mi rezonují v mysli, čím víc se blíží okamžik komplexní izraelské odpovědi na agresi Hamasu. Píšu-li komplexní, mám na mysli na zemi, ze vzduchu i z moře. A vlastně i v podzemí – s ohledem na hustou síť tunelů v Pásmu. Modlím se za to, aby citovaný biblický verš došel svého naplnění.

Hamas svojí agresí a jejím provedením překonal všechny myslitelné meze – a nezaslouží sebemenšího slitování. Stejně jako zabijáci z Al Kajdy, Islámského státu a v dávnější minulosti zrůdy nacistické, na prvním místě vrazi z formací SS. Jistě bychom mohli přidat další.

(Než zase začne někdo připomínat Ukrajinu a takový či onaký příklon těch či oněch jejích osobností či jednotek k nacismu, upozorňuji, jakkoli plně podporuji Ukrajinu v jejím zápase proti ruské agresi, že ostře kritizuji všechny excesy, které by bylo možné jako něco takového – zmíněný příklon k nacismu – interpretovat. Pro mě je to nepřijatelné.)

Agrese proti Izraeli a legitimní izraelská odveta mají celou řadu aspektů. Na jeden z nich upozornil americký think tank „Washington Institute for Near East Policy. Jde o postoj světa k agresi. Mě nejvíce zajímá postoj muslimských zemí.

Proč? Protože v návalu hrůzostrašných zpráv o utrpení izraelských civilistů, ale také o bezpočtu hrdinských činů na straně napadeného, jsem si položil otázku: Zaznamenal jsi, že by některá muslimská země výslovně odsoudila Hamas za zvěrstva, která na izraelském území prováděl? A pokud ano, kolik takových zemí můžeš jmenovat?

Kromě izraelské politiky sleduji s větší pozorností politiku Egypta; jako soukromá osoba nemohu zvládnout z časových důvodů monitorovat politická vyjádření v celém muslimském světě. Ostatně není to ani potřeba. Proto existují nejrůznější instituce, jako zmíněný Washingtonský institut (TWI), jehož experti zvládnou tuto práci s přehledem za nás.

Když jsem tedy hledal odpovědi na výše položené dvě otázky, našel jsem je v materiálu TWI datovaném 11. října 2023 a nazvaném „International Rections to the Hamas Attack on Israel“ (Mezinárodní reakce na útok Hamasu na Izrael). Obsáhlý text je pojat globálně, já jsem se zaměřil na země muslimské.

Z vlastního sledování zpráv z Egypta jsem nabyl dojmu – ale mohl jsem se mýlit -, že Káhira, resp. tamní ministerstvo zahraničí, agresi Hamasu explicitně neodsoudilo. Článek v TWI toto mé zjištění potvrdil. Začněme tedy v Egyptě.

TWI cituje egyptské stanovisko, v němž jsou klíčové dvě věty: Egyptská arabská republika „varuje před velmi vážným nebezpečím pokračující eskalace mezi palestinskou a izraelskou stranou po sérii útoků proti palestinským městům“ a „naléhavě vyzývá Izrael, aby zastavil útoky a provokativní akce proti palestinskému lidu a dodržoval pravidla mezinárodní humanitárního práva s ohledem na povinnosti okupačního státu“. Ani slovo o barbarství Hamasu, ani náznak toho, že viníkem současné situace není Izrael, ale teroristé vládnoucí v Pásmu Gazy. Zde se člověk, ač nerad, neubrání použití spojení arabská faleš.

Je smutné, ale i příznačné zároveň (a netýká se to pouze Egypta, nýbrž třeba i Turecka), že když byla Káhira vystavena teroru odnože Islámského státu, zejména na severu Sinaje, přistoupila k velice tvrdé bezpečnostní protiakci známé jako „Comprehensive Operation – Sinai 2018“. Té předcházel v listopadu 2017 brutální útok na severosinajskou mešitu Al Rawda, při němž přišlo o život přes 300 věřících. Jsem si jist, že každý příčetný člověk plně chápal nekompromisní protiteroristickou kampaň egyptských bezpečnostních sil a její cíl, vymýcení islamistického teroru na Sinajském poloostrově. (Letos v lednu prezident Sisi oznámil, že teror byl na severu Sinaje poražen.)

Když tedy vraždili islamističtí teroristé obyvatele Egypta, uplatnilo tamní vedení tvrdou odvetu. A bezpochyby předpokládalo, že svět jejich akci porozumí a podpoří. Právem. V nynějším konfliktu vraždili islamističtí teroristé nikoli egyptské Araby, ale Izraelce (a také v Izraeli pobývající cizince) – a co vidíme? Nechutný dvojí metr. Káhira alibisticky vyzývá k „maximální zdrženlivosti“ (jak by asi reagovala, kdyby ji svět vyzýval k témuž při zahájení kampaně Comprehensive Operation – Sinai 2018?) a před „vážnými dopady v důsledku eskalace násilí“. Líbivé fráze. Přímé odsouzení Hamasu? Zapomeňte.

Podobně „jalová“ oficiální stanoviska, případně více či méně protiizraelská, zaujala drtivá většina muslimských zemí (otevřeně se na stranu agresora – Hamasu – postavil Írán, Sýrie a Alžírsko) a pouze dvě arabské země, Emiráty a Bahrajn, se o Hamasu vyjádřily kriticky.

Bahrajn varuje, že „útoky zahájené Hamásem představují nebezpečnou eskalaci, která ohrožuje životy civilistů, vyjadřuje hlubokou lítost nad velkými ztrátami na životech a majetku, soustrast rodinám obětí a přání brzkého uzdravení zraněných. Bahrajnské království odsuzuje únosy civilistů z jejich domovů jako rukojmí, a vyzývá k ukončení eskalace a zamezení násilí, které ohrožuje regionální bezpečnost a stabilitu a má pro region hrozné důsledky.“

Emiráty: Ministerstvo zahraničí zdůraznilo, že „útoky Hamasu na izraelská města a vesnice poblíž Pásma Gazy, včetně odpalování tisíců raket na populační centra, jsou vážnou a znepokojivou eskalací. Ministerstvo je zděšeno zprávami, že izraelští civilisté byli uneseni jako rukojmí ze svých domovů.“

Toto jsou dvě bílé vrány v muslimském moři. A to skutečná izraelská protiteroristická operace ještě nezačala (psáno 16. října). Až začnou z Pásma Gazy chodit, slovy bývalé izraelské ministryně Šakedové. „nepěkné obrázky“, pak teprve dojde na „lámání chleba“. A hned se také vyjeví, kdo je opravdovým přítelem Izraele. Tak jako Spojenci nemohli zastavit operace proti Hitlerovi proto, že z Německa přicházely „nepěkné obrázky“ (byla válka), nemůže ani Izrael zastavit operaci proti Hamasu z téhož důvodu. Byla mu vnucena válka.