19.3.2024 | Svátek má Josef


V. BRITÁNIE: Je Boris Johnson na cestě k vítězství?

12.11.2019

Britskému premiérovi se od jeho zvolení v červenci kupodivu všechno daří. Přes opakovaná ujišťování z Bruselu, že je dohoda s předchozí vládou Theresy Mayové absolutně nedotknutelná, v poměrně krátké době vyjednal novou kompromisnější úmluvu ohledně hranice na irském ostrově. Severní Irsko v britském tarifním pásmu by mělo mít nižší cla a technickou neviditelnou hranici na ostrově, bohužel i nějakou tu celní byrokracii na moři mezi Spojeným královstvím a ostrovem, což představuje zanedbatelný objem obchodu, čímž ale Johnson zradil své severoirské spojence, pro něž je oddělení od Británie naprosto nepřijatelné. Britům na protestantských unionistech ovšem pramálo záleží. Brexitové vládě se také podařilo zlikvidovat nenáviděnou deklaraci v původní dohodě, že Británie zůstane na „věčné časy” v regulačním režimu Unie.

Konzervativní vláda ve vzbouřeném parlamentu sice ztratila svou nepatrnou většinu, opustilo ji 21 poslanců a prohrála devět hlasování z jedenácti, ale „v principu” sněmovna schválila premiérovu dohodu s EU, trvala však na postupném hlasování o jednotlivých kapitolách, aby ji opět mohla zmařit. Zdánlivě bezmocný Johnsonův kabinet v zajetí nepřátelského parlamentu vyhrožoval neřízeným odchodem z EU a opozice kvůli obavám z „tvrdého” brexitu bez úmluvy odmítla odsouhlasit předčasné volby a přinutila Johnsona, aby porušil svůj slib a požádal Unii o prodloužení lhůty za termín 31. října. Tříměsíční odklad byl ale pro opozici Pyrrhovým vítězstvím, nemohla už dál bez ztráty tváře volby odmítat a Johnson má velkou šanci na výhru 12. prosince.

Především vede v průzkumech nad labouristy, a to dokonce okolo 15 procent a jeho porušený slib, že Británie opustí k 31. říjnu Unii, i kdyby měl „chcípnout ve škarpě”, mu voliči brexitu dávno odpustili. Nezápasil snad statečně s elitářským parlamentem, jenž odmítl uznat rozhodnutí lidového referenda? Největším spojencem Johnsona je však nesmiřitelně rozpolcená levice. Liberální strana považuje Jeremyho Corbyna, vůdce labouristů, za šílence. Má v plánu masivní zestátnění nejen monopolů (voda, plyn, železnice), ale i farmaceutického průmyslu, hodlá zvýšit deficitní financování zadluženého státu, minimální mzdu i daně, zkrátit pracovní týden na 32 hodin a zavést v průmyslu vládu odborů, nemluvě o bezemisní ekonomice do deseti let a otevřené hranici přistěhovalcům. I když socialisté nakonec své plány rozředí, nadchnout mohou leda neznalou mládež. Na rozdíl od Corbyna, který chce vyjednat vlastní brexit a dát ho schválit v referendu, jdou liberálové do voleb pod heslem „Brexitu ne!” a v průzkumech nyní labour dohánějí.

Johnson, navzdory svému etonskému elitnímu přízvuku a mluvě, se stylizuje jako tribun lidu. Prosincové volby jsou pro něj výhodné. Studenti, převážně levicoví, budou mít prázdniny a mnozí se na dlouhou cestu k univerzitním urnám nevypraví. Chmurné prosincové počasí konzervativcům nahrává, levice mívá méně disciplinované voliče.

Co naplat, navzdory sázkařům, kteří se, jak známo, nemýlí a sázejí na Johnsonovo vítězství, co platí dnes, nemusí být pravda za čtyři týdny. I kdyby nenastal nějaký nepředvídaný karambol, ve stínu brexitu nefunguje duopol hlavních stran většinového volebního systému, kde bere vítěz v každém obvodu vše. V padesáti z nich má jejich zástupce ve sněmovně většinu pod tisíc hlasů, v 97 pod 5 procenty. Společnost se rozštěpila, vůdci jsou milováni nebo nenáviděni a taktické hlasování odpadá.

O Johnsonovi tak defacto rozhodne Nigel Farrage se svou stranou Brexit. Nabídl mu postavit kandidáty výlučně v obvodech, kde nemají konzervativci šanci na výhru. Požadoval ale nemožné. Chtěl, aby Johnson svou vyjednanou úmluvu odhodil a šel do voleb za opravdový brexit, brexit bez domluvy, protože recyklovaná dohoda Mayové „je horší než setrvání v Unii”. Má sice pravdu, klauzule o uznání regulačního režimu sice zmizela, ale politická deklarace je jednoznačná, volný obchod s EU je podmíněn dodržením všech cel a kvót Unie a ta Británii svobodné vyjednávání s třetí stranou neumožní. Během následného handrkování o obchodu tato dnes zapomenutá podmínka přívržence suverenity pěkně vyděsí. Farrage už prozradil, že postaví kandidáty do šesti set z šesti set padesáti volebních obvodů, nevyhraje ani jeden, ale jistě konzervativce o nějaké poslance připraví, momentálně má kolem 10 procent hlasů. Kalkuluje zřejmě s dalším politickým rozvratem v případě vítězství vlády levicové koalice a doufá, že zápas o suverenitu v druhém referendu o brexit voliči vyhrají.

Troufám si tvrdit, že Angličané dají přednost kompromisu a Johnson volby vyhraje. Jakmile Británie Unii opustí, bude se postupně z vazalství společného trhu oprošťovat a jistě už do Unie nevstoupí.

Upravená verze z MfD