20.10.2019 | Svátek má Vendelín


USA: Zpráva o stavu Baracka Obamy

2.2.2010

Na scénu se vrátil prezident-sjednotitel

Ještě předtím, než se Barack Obama rozhodl, že bude kandidovat na post prezidenta Spojených států, zeptala se ho manželka Michelle, co tím chce dokázat.

Zaprvé, odpověděl Barack s odkazem na barvu své kůže, jsou v Americe miliony dětí, kteří nevěří, že by kdy mohly být prezidentem. Když zvednu ruku k prezidentské přísaze, v ten den se jim změní život. A zadruhé, svět se na nás bude dívat jinak. Potvrdíme pravdivost amerických hodnot a zároveň napravíme škody, ke kterým došlo.

1.

Není na škodu o tom chvíli přemýšlet. Obama je v úřadu rok a lze věrohodně tvrdit, že v obou částech svého zdůvodnění měl pravdu: je inspirací pro zástupy černošských dětí a obraz Spojených států ve světě se změnil. To není málo.

Přesto se víc Američanů, než by se dalo čekat, dnes ptá: Kdo je Barack Obama? V čem spočívá jeho prezidentský mandát? Co reprezentuje, co chce jako prezident prosadit a dokázat? Protože Obama v relativně raném věku napsal dvě knížky o sobě samém, začíná být ona nejistota fenomenální. Problém tkví v jeho odpovědi na výše citovanou otázku Michelle Obamové. Všimněme si, že ambice jeho odpovědi jsou vztaženy ke chvíli prezidentské přísahy. Inspirace. Příklad. Obraz. Potvrzení hodnot. Co dál? Proč? Barack Michelle nevysvětlil, na co se chce soustředit ve zbývající třech letech a tři sta šedesáti čtyřech dnech (plus mínus).

2.

První rok strávil prezident hašením největšího hospodářského požáru za osmdesát letech, požáru, který hrozil zničit světovou finanční a ekonomickou strukturu. Zároveň se pustil do podpory ekonomického oživení, složité ekologicko-energetické reformy, reformy zdravotního pojištění a jako vrchní velitel řídil dvě války. Nic z těchto priorit nemusí přinést politický úspěch a každá má potenciál zlomit mu vaz.

S ohledem na svůj řečnický talent prezident poněkud překvapivě nedokázal vlastní roční práci zasadit do koherentního rámce, jenž by pomohl definovat jeho prezidentskou totožnost. Nedokázal to ani minulý týden v jinak solidním prvním projevu o stavu Unie před oběma komorami Kongresu na Kapitolském návrší ve Washingtonu.

Bezprostřední politický kontext jeho vystoupení dotvářela nedávná porážka demokratů v doplňovacím volbách do senátu v Massachusetts, která měla co do činění s nepopularitou prezidentovy reformy zdravotního pojištění. Obama opět plédoval za její přijetí a lépe než v minulosti vysvětloval, že bez reformy se finanční stav střední třídy nezlepší.

Ekonomika, a především tvorba pracovních příležitostí, byla hlavním tématem projevu. Prezident opět vyrukoval proti nepopulárním bankéřům (Nechci trestat banky, ale když si mohou dovolit bonusy, mohou si dovolit i mírný „poplatek“ – vyhnul se termínu daň.) Zároveň potvrdil úmysl banky regulovat: vláda nemíní donekonečna garantovat rizika, která na sebe berou při razantních investicích. Vládní utrácení bude na tři roky zmrazeno (netýká se obrany a mandatorních výdajů). To je pravděpodobně nedostatečné gesto, jímž chce pacifikovat narůstající kontrarevoluci ze strany voličů znepokojených obřím státním dluhem.

3.

Každá Zpráva o stavu Unie je vánočním stromkem s balíky dárků – slibů pro všechny. Santa Barack tedy slíbil podporu malým bankám, pokud se soustředí na programy na podporu středního podnikání. Malé firmy dostanou daňové úvěry a příjmy z investic budou lukrativnější díky nižším daním. Budou pokračovat investice do infrastruktury (prezident zmínil rychlovlak v Tampě).

Energetická reforma zahrne jaderné elektrárny, hledání nových ropných nalezišť v USA a investice do zelených technologií. Vysokoškoláci dostanou úlevy z půjček na školné. V dojemném gestu směrem k nespokojené levicové základně prezident oznámil, že homosexuálové budou konečně zrovnoprávněni v amerických ozbrojených silách.

Zahraničně–politické pasáže unijní zprávy byly jejím největším zklamáním. Dostaly nejmenší prostor, nebyla v nich žádná vize, natožpak náznak ucelené strategie postavení Ameriky ve světě. Prezident si povinně zatrhl Afghánistán, Irák, smlouvu o omezení jaderných zbraní a Írán; z nákupního seznamu chyběla už jen návštěva čistírny. Ano, svět se dnes na Ameriku dívá jinak. K čemu to Americe a světu je?

4.

Z hlediska politiky není Zpráva o stavu Unie změnou kurzu, nejde o „clintonovský posun do středu“, jak Obamovi doporučovali ti, kdo se domnívají, že deziluze nezávislých voličů z prezidenta se týká jeho údajného vládnutí zleva. Obama a jeho tým patrně vsadili na to, že středoví voliči jsou spíš rozčarováni z pokračující atmosféry zahořklé hádavosti, která charakterizuje dnešní Washington, politickou blogosféru a televizní politické kanály.

Obama nebyl zvolen jako bojovník (tuto roli hráli během kampaně Hillary Clintonová a John Edwards), ale jako politik, který se dokáže přenést přes každodenní spory a politickou nevraživost, politik, jenž rozdělenou zemi sjednotí. O roli sjednotitele se tedy prezident pokusil opět (nemůžeme každý den vést předvolební kampaň); vyzýval obě strany ke spolupráci, slíbil naslouchat.

Je těžké být sjednotitelem, když máte na stole agendu plnou titánských rébusů, je to ale Obamova šance konečně definovat, proč je prezidentem, a zároveň přispět k opravdové proměně atmosféry v Americe směrem k historickému optimismu, jak se to povedlo před čtvrt stoletím Ronaldu Reaganovi. Obama má stále víc než dost času se takovým prezidentem stát také.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.