Ač někteří konservativci vytahují láhve šampaňského, není co oslavovat. Boj se přenese jen na jiná bitevní pole. K hlubšímu porozumění je třeba trochu podrobnějšího vhledu.

Osobně jsem po dvou letech Trumpovy vlády přesvědčen, že je dobrým presidentem. Přesněji, daleko lepším než jsem očekával. Volil jsem ho jako menší zlo a říkal jsem si, že budu spokojen, když splní dvě z mých přání - jmenuje konzervativního konstitucionálního soudce do Nejvyššího soudu a zastaví Obamovo regulační zelené šílenství. To splnil docela rychle a ten zbytek je už jen třešnička na dortu. A ne jedna.

Ekonomika se skutečně rozhýbala. Stačí se porozhlédnout v ulici, kde bydlím. V roce 2016 tu bylo 18 domů na prodej, většinou „bank foresclosure“ - pro nesplácení hypoték. Dnes ani jeden. Nezaměstnanost je na nejnižších číslech, co pamatuji, a u černošské menšiny vůbec nejnižší od doby, kdy se vedou statistiky. Také je nejnižší počet lidí závislých na podporách (food stamps). Pensylvánie prodává antracit do Evropy, zejména na Ukrajinu, a severní okresy rychle bohatnou z frakování.

Když si to promítnu na pozadí Trumpova - podle mě neuvěřitelného – stresu, kdy každý den musel čelit nejen washingtonské byrokracii - kterou definoval jako “deep state” či politicko-byrokratickou bažinu, ze všech stran podporovanou médii (95 % zpráv o Trumpově vládě v hlavních médiích bylo negativních), pak klobouk dolů. Jen o spiknutí s Putinem bylo publikováno za poslední dva roky přes půl milionu článků.

Je mi jedno, že má chudší slovní zásobu než já, imigrant, je mi jedno, kolik bab přefiknul a co jim za to zaplatil (proti JFK je to stejně jelimánek), je mi jedno, kolikrát udělal bankrot a že má vkus otce Kondelíka. To všechno je mi jedno, pokud výsledky posunují tuto zemi dopředu.

A posunují ji přes soustavnou sabotáž demokratů, která někdy až hraničí s vlastizradou. Jak jinak si vysvětlit, že ve chvíli, kdy ve Vietnamu jednal s Kimem, spustili proti němu doma kongresoví demokraté takový útok, že si tlusťoučký diktátůrek musel myslet, že to má Trump spočítané, a začal si diktovat. Trumpův neúspěch v Hanoji stoprocentně přičítám mstivým idiotům Pelosi a Schumerovi a celé té bandě okolo.

Vím, jak ruské zpravodajské služby pracují, byl jsem jejich nátlaku vystaven a vlastně kvůli němu jsem emigroval. Měl jsem kliku, že se to povedlo. Jsou dobré a protože nepodléhají politickým změnám jako CIA a FBI, jsou konsistentnější, mají historickou povědomost, dlouholetou praxi, znalost protivníků a za minimální náklady dokážou způsobit velké škody.

Od počátku jsem nevěřil protitrumpovské kampani o nějakém spiknutí. Demokraté neskousnuli prohrané volby. Nedovedou si to vysvětlit - neboť chtějí pro svět jen to nejlepší - a nepochybují, že volby Trump ukradl nějakým nečestným způsobem.

Dokonce jsem dodnes přesvědčen, že v počátku předvolební kampaně sázeli Rusové víc na Hillary, protože už ji znali, znali její slabá místa, věděli, že je hamižná a jak je korumpovatelná. Donald, zejména po krachu Trump Tower projektu v Moskvě, byl pro ně nepředvídatelný. Rusům nikdy nešlo o podporu jednoho kandidáta, ale o rozvrácení amerického politického systému, o znervoznění voličů a státního aparátu, zkrátka o nalezení nejslabšího místa, kde by bylo možné poškodit protivníkovu politickou stabilitu. Trump byl jen jedním z pěšců na ruské velmocenské šachovnici. Pochopitelně, po jeho zvolení se ruská taktika přizpůsobila výsledkům voleb a jsem si téměř jist, že s velkou zlomyslností začali zásobovat „nevertrumpovce” čímkoliv, co mohlo Trumpa očernit. A idioti jako Adam Schiff jim to sežrali i s udičkou. Největší malér USA je dnes stav médií. Ta se stala hlásnou troubou vizionářských dobroserů, jimž v šedesátých letech zatemnilo mozek LSD, obdiv k Che Guevarovi a rozpuštění se ve vstřícných dívčích klínech bez následné zodpovědnosti. (Ne, že bych se zrovna tomu tehdy, byv tu, bránil.) Na pozadí amerického snu vznikla jakási akademická třída, která ovládla vzdělávání, média a zábavu, tedy nejvlivnější nástroje na formování myšlení nastupujících generací.

Média se nenávisti k Trumpovi a tomu, co reprezentuje, nevzdají. Už dnes cirkulují články o devatenácti nových vyšetřováních subalterních vládních, většinou lokálních institucí se stejným cílem, jaký měla Muellerova kamarila - zničit Trumpa a jeho konservativní agendu, nebo ho aspoň tak očernit, aby ztratil přízeň voličů. Tato kampaň se potáhne celé dva roky až do příštích voleb. A je jedno, že bude skoro stoprocentně falešná, vystavěná na “fake news”. Tak to vidím já a je mi z toho ouzko. Cítím, že už druhým rokem jsme ve studené občanské válce, a jen nevím, jestli už někde nežhne doutnák.