Po prohraných prezidentských volbách nespokojení voliči Republikánské strany cítí potřebu dát průchod své frustraci. Proto hromadně podepisují petice s požadavkem vystoupení jejich státu z Unie. Konzervativní deník Daily Caller tvrdí, že takové petiční akce probíhají ve 47 z 50 amerických států.

Na speciálním portálu Bílého domu vyčleněném pro petiční archy podepisované v online režimu lze najít přinejmenším 30 jednotlivých státních iniciativ tohoto druhu. Jako vždy mezi nimi prim hraje stát Texas, a to nejen proto, že jeho petice je nejreprezentativnější – podepsalo ji již přes 100 tisíc lidí.

Důležitou motivací pro texaský separatismus je rozšířená pověra, že případné vystoupení Texasu z federace je zakotveno v přístupové smlouvě. Stoupenci nezávislosti se odvolávají na to, že jednou z podmínek anexe tohoto území v roce 1845 bylo ukotvení jeho práva se kdykoli rozdělit na pět menších útvarů nezávislých na Unii. I kdyby se poté pět nových jižanských států rozhodlo zůstat ve federaci, měly by v Senátě tak početnou reprezentaci, každý po deseti senátorech, že by mu mohly hravě dominovat. Současný guvernér Texasu Rick Perry si myšlenku odtržení občas bere do úst. Na veřejném shromáždění v Austinu ji zabalil do těchto slov: "Žili jsme ve vynikajícím svazku, pro jehož rozpuštění nebyl jediný důvod. Ovšem pokud Washington bude nadále vnucovat americkému lidu své způsoby, kdo ví, čím to může skončit. Texas má ve federaci zcela ojedinělé postavení. Máme nadále zakotveno naše právo na nezávislost."

V návaznosti na guvernérovu narážku republikánský poslanec Ron Paul, uznávaný vůdce amerických libertariánů, umístil na YouTube pětiminutový spot, v němž říká: "Není nic neamerického na úvahách o sebeurčení státu. Vstoupili jsme do celku dobrovolně a stejně dobrovolně z něj můžeme vystoupit. Tomu se říká svobodná společnost."

Poněkud zvláštní postavení Texasu v americkém federálním uspořádání teoreticky uznávají i odpůrci myšlenky o jeho možném odtržení, ale právě jen teoreticky. V praxi, jak zdůrazňují, by takový požadavek narazil na spoustu nepřekonatelných obtíží. V Americe platí precedenční právo a precedenční soudní rozhodnutí v této otázce existuje. V procesu z roku 1869 Texas versus White se soudní senát vypořádal s pomyslným právem Texasu na odtržení poznámkou, že svým připojením k Unii vstoupil stát Texas do nerozborného, nezrušitelného svazku, nezávisle na tom, co umožňuje přístupová smlouva v jiných ohledech. Nejvyšší soud se v případě sporu může o tento rozsudek snadno opřít.

Demokraté tvrdí, že hlasité volání separatistů není víc než výkřikem do tmy. 100 tisíc signatářů ještě neznamená, že si většina Texasanů přeje odpadnutí. Průzkum veřejného mínění uskutečněný v roce 2009 solidní sociologickou agenturou Rasmussen ukázal, že představit si život mimo federaci si dokáže nanejvýš třetina obyvatel Texasu. Na každý pád však, aby demonstrovali absurditu tohoto počínání, někteří profesoři a studenti Texaské státní univerzity uspořádali petici za odtržení města Austin, hlavního to města Texasu, od zbytku státu. Prý už sehnali na tři a půl tisíce podpisů.

Hned tu, hned onde se občas objevují v Americe hnutí dožadující se autonomie svých území. Mnoho desetiletí se činí Strana nezávislosti Aljašky, jejíž reprezentant byl dokonce v roce 1990 zvolen guvernérem státu. Existuje také hnutí za nezávislost Havajských ostrovů a v roce 1998 místní guvernér předložil celý plán získání havajské suverenity. Separatistické nálady občas propukají mezi indiánskými kmeny nebo mezi mormony z Utahu. Nikdy to však nepřekročilo rámec místního folklóru. Rozpad země zpravidla politické problémy neřeší. Druhé Obamovo funkční období nebude delší než to první. Za čtyři roky budou karty rozdány znovu.