Můj příspěveček s názvem Volební právo užívat či zneužívat, který byl v tomto mém oblíbeném zdroji zviditelněn dva dny po amerických prezidentských volbách, jsem do redakce dodal už před víc než půl rokem: vzpomínka na hanebná leta padesátá, kdy jsem tehdy ovšem neměl tušení, že za necelé čtyři roky se mi podaří z klece ilegálně vykličkovat, a že za pozdější dlouhou řadu let zásluhou sametového kotrmelce dojde ke kolapsu vlády KSČ, strany lidí zvláštního ražení.

Teď krátce před americkými volbami též v České republice došlo k demokratickému aktu vyjádření vůle lidu, s výsledkem, že vládní koalice vyhrála jen v jednom kraji (mém rodném plzeňském), kdežto jinde převládli opoziční sociální demokraté a ve dvou pohraničních krajích zvítězili komunardi. Evropa se podivila, leckdo se zděsil nad nepoučitelností národa, kdysi se ne zcela přesvědčivě honosícího eufemismem "Švýcarsko střední Evropy". Inu, naše plebejská tradice plus půl století dvou totalit, s pořádným ohýbáním páteře. Nelze se pak divit, že na trůnu českých králů třeba zasedne Vojtěch Filip, častý to host na sjezdech bývalých příslušníků Pohraniční stráže, nostalgicky povzpominat na střílení po uprchlících z tehdejšího zadrátovaného ráje.

Nemíním se však předčasně pošklebovat, při uvážení výkonu mých nynějších spoluobčanů, znovu potvrdivších oprávněnost mnou již několikrát citovaného varování moudrého myslitele, publicisty, komentátora H.L. Menckena, že nelze prodělat dostatečným podceňováním inteligence americké veřejnosti.

- - -

Na časté lichotky, jichž se mi dostává (blbec, bloud, senila, zapšklý stařík, sadista, rasista, antisemita, židofil, komunistický soudce, vrah, válečný zločinec - i takové zásluhy) zásadně nereaguji. K povzdychu čtvrtečního komentátora, zda budu čtyři roky zas otravovat svými konspiračními teoriemi o "podvodníku" Obamovi, takto v uvozovkách, bych pouze doporučil aspoň jedno mé tvrzení vyvrátit:

Obama zažádal o finanční podporu jako zahraniční student, aby později popřel, že by byl cizinec.

Je to zcela první prezident s identifikačním číslem sociálního zabezpečení (Social Security Card) vydaným ve státě, v němž nikdy nežil.

Opakovaně tvrdil, že jeho dědeček za druhé světové války jako voják Pattonovy armády se zúčastnil bojů, ač celou tu dobu si odseděl v pohodlné kanceláři.

V letošním volebním roce velmi opakovaně tvrdil, že příjem nejbohatších vrstev nejvíc vzrůstal, ačkoliv vládní úřad CBO (Congressional Budget Office) potvrdil, že ve čtyřech pětinách domácností klesl o 5 %, kdežto zbývající nejvyšší pětinu postihl 18 % a pro jedno procento s nejvyšším příjmem znamenal pokles o 36 %.

Nikdo ve významných mediích si netroufl o Obamově minulosti zapochybovat, aniž by se vystavil riziku obvinění z rasismu. Obama na své původní webové stránce uváděl (27.6.1998), že se narodil v Keni, a tuto informaci, publikovanou jeho literární agenturou, pravidelně potvrzoval až do roku 2004, kdy došlo k jeho zvolení do zákonodárného sboru ve státě Illinois.

Z popudu magnáta Donald Trumpa, který si troufl vyslovit podiv, proč Obama utratil víc než milion dolarů, aby zabránil pokusům zveřejnit místo jeho narození, Bílý dům dal k dispozici jeho rodný list, ale pouze v elektronické podobě. Pětičlenný tým expertů po šest měsíců trvajícím vyšetřování došel k jednomyslnému závěru, že Obamou dodaná listina je forgery - zmanipulovaný podvod.

Donald Trump mu nabídl okamžitě šek na pět milionů dolarů, aby je použil pro jakýkoli svůj charitativní záměr, a to za pouhou informaci o jeho žádosti o přijetí na studia a druh pasu, s nímž pak jel do Pákistánu, což by pro něho jako údajně most transparent ("nejvíc průhledný") prezidenta v dějinách země neměl být problém.

Oslovený ovšem šlechetnou nabídku ignoroval.

Lord Christopher Monckton, významná britská osobnost, se ostře kriticky vyslovil na adresu amerických politiků včetně Mitt Romneyho, neochotných nahlas přiznat jim přece známou samozřejmost, že král je nahý. V takových řadách se setkával vesměs s názorem, že ústava se přežila.

Nabízí se i neblahý precedent - Adolf Hitler, rakouský občan a též vítěz v německých volbách, vůdce Třetí říše, až dodatečně učiněn německým občanem.

S vyloučením eventuality, že surrealismus, inspirován Kafkou, Ionescem, Beckettem, Dalim, v zemi hvězd a pruhů totálně převládl, zbývala vlastně jen dvě vzájemně se nevylučující vysvětlení:

Jednak patriotická, nesobecka obava, že zveřejněním trapné pravdy by došlo k ústavní krizi s mohutným politickým a hospodářským dopadem, případně i s násilnou černošskou reakcí.

Jednak optimistické očekávání, že Obama volby prohraje a vítězové využijí příležitosti tuto bezprecedentní blamáž uklidit pod koberec trvalého zapomnění.

K takovému předpokladu je vedl bídný stav ekonomiky. Niall Ferguson, profesor z Harvardu, ohodnotil Obamu jako ubohého břídila, s důsledky, že se stáváme "50 - 50 národem" - polovina platí daně, druhá polovina pouze pobírá podporu. Voliči aby se teď rozhodli, zda chtějí žít v jakési verzi Evropy s nízkým růstem, vysokou nezaměstnaností, ještě většími dluhy a autentickým geopolitickým úpadkem.

Stále svádět odpovědnost na své předchůdce za nynější neveselý stav věcí ztrácelo na přesvědčivosti. V době pod vedením tohoto diletanta došlo ke ztrátě milionu pracovních příležitostí, nezaměstnanost po čtyři roky se pohybující kolem 8 procent (víc mezi černochy - 25 %), stimulus jednoho trilionu dolarů nepomohl. Pouze se zvětšil státní dluh, což ale jeho strůjce přejmenoval na investment. Úděsný dluh roste dvacetsedmkrát rychleji než za veškerou předchozí dobu v historii národa. Popularita se získává rozdáváním, ale nikoliv s prázdnou kapsou. Obama slíbil snížit státní dluh o polovinu. Avšak docílil, že z 9 bilionů USD (2008) dluh vzrostl přes 16 bilionů (2012).. Zbylá supervelmoc světa se stala jeho největším dlužníkem.

Každý kandidát usilující o své znovuzvolení by se měl prokazovat svým dosavadním výkonem ve funkci. V tomto případě svůj neúspěch sváděl na své předchůdce způsobem zvlášť agresivně - miserably negative campaign (takto napsal 5. listopadu významný britský The Economist, jenž v roce 2008 podpořil Obamovu kandidaturu). Zatracoval svého oponenta Romneyho jako bezcitné monstrum, v televizním propagačním záběru ho obvinil z vraždy s tím, že ač Obamův výkon za předchozí čtyři roky nebyl zcela perfektní, přece jen si zaslouží další voličskou podporu než jeho multimilionářský konkurent, takto velmi zdůrazňoval rovněž multimilionář Obama.

- - -

Republikáni se netajili svými nadějemi, vzdor zabijácké, zejména televizní megatonáži, podporované naprostou většinou oficiálních mediálních zdrojů. The Washington Times ve svém vydání z 5. listopadu, čili v předvečer voleb, se prezentovaly s titulkem ANALYSTS SAY POLLS POINT TO ROMNEY TRIUMPH. Titulek z téhož zdroje oznamoval (1. října) 10 REASONS WHY ROMNEY WILL WIN a týden poté (8. října) s tuze sebevědomým ujišťováním NOT EVEN CLOSE : ROMNEY WINS IN A KNOCKOUT, že to tedy nebude těsné vítězství, ale výprask vyjádřený mně dosud neznámým novotvarem knokaut, tak je nacházím ve Slovníku spisovné češtiny.

- - -

Pak tedy udeřila realita, s níž bude tuze obtížné se smířit a zejména lepších časů se ještě někdy vůbec dočkat. Neznám člověka, který by z toho nebyl důkladně kormutlivý. Pomalý bolestivý proces se v situaci vyznat, porozumět takovému nepochopitelnu. V roce 1887 Alexander Tyler, skotský profesor historie na univerzitě v Edinburghu, komentoval okolnosti pádu aténské demokracie před 2000 lety:

"Demokracie ve své podstatě je něco jen dočasného. Demokracie vydrží existovat až do okamžiku, kdy občané zjistí, že si mohou odhlasovat velkorysé dary ze státni pokladny, s konečným výsledkem, že každá demokracie podlehne tlakům finanční politiky, po níž pak přijde diktatura. Největší civilizace světa v průměru vydržely dvě století. Během té doby prošly těmito fázemi: od nevolnictví ke spiritual faith ("duševní víra", takto nějak doslova), dál pak od takové víry k velké odvaze, od odvahy ke svobodě, od svobody k hojnosti, od hojnosti k sebeuspokojení, od sebeuspokojení k apatii, od apatie k závislosti, od závislosti konečně zpět k nevolnictví."

K vysvětlení současného stavu věcí nepostačí volební podvody, nic příliš neobvyklého v této zemi. (Například v roce 2008 senátor Norm Coleman při přepočítávání výsledku prohrál o 312 hlasů z celkového počtu 2,9 milionu odevzdaných zásluhou volební účasti 1099 odsouzených zločinců zbavených volebního práva.) Nijak neobvyklé praktiky převážet multi-voliče z místa na místo, opakovaně tak hlasovat, poněvadž Obamovu ministerstu spravedlnosti se vesměs podařilo zabránit požadované a velmi potřebné novince - povinnosti se prokázat průkazem totožnosti s fotografií. (State Department připustil, že každý rok desítky tisíc osob neoprávněně získávají americké cestovní pasy a jen zlomek případů se vyšetřuje. Úřad sociálního zabespečení, SSA - Social Security Administration, ročně vyplácí penze víc než milionu už aspoň rok mrtvých příjemců, mezi nimi též osoby ilegálně pobývající, nyní již tedy pohřbené v této štědré, lajdácky si počínající zemi.)

- - -

Správná odpověď je ale nalezitelná v jednom slově, jímž je DEMOGRAFIE - složení společnosti přespříliš se měnící v prospěch představ nynějších vítězů, notně Ameriku předělávajících, za jakoukoliv cenu - její priority, role státu, společnosti a jednotlivce. Obamův model usiluje o radikální transformaci podle západoevropského vzoru směrem k onomu welfare state, přenechat primární odpovědnost státu, od kolébky až do hrobu (cradle-to-grave), ten ať se stará a občan se tak zbavuje břemena vlastního rozhodování. Důkladný to kontrast s tradiční představou Ameriky individualistické, státu nedůvěřující, byrokratů se štítící, v tradici Ronalda Reagana, jeho přesvědčení, že stát, který čím míň vládne, lépe vládne, poněvadž stát není řešením, ale spíš příčinou problémů. Což podle přemnohého názoru činilo USA až docela donedávna mohutným, zdárně fungujicícím kolosem.

Pew Research Center vydalo (4.6.2012) výroční zprávu se zdůrazněním té největší partisan fissure ("politického rozštěpení") v americké společnosti. "Muži a ženy, běloši, černoši, Hispánci, nábožensky víc či míň založení, s vyšším čí nižším vzděláním, se značně liší." Tato vzdálenost názorů se povážlivě zvětšuje, přibývá radikalizace na obou koncích ideologického spektra. Dochází k potenciálně zkázonosnému rozdmychávání toho, čemu se přece říká třídní boj. Obamova administrativa prosazuje radikální změny ve prospěch těch nejméně prosperujících vrstev a naopak postihovat ty nejúspěšnější ještě důkladnějším zdaněním. Těch 10 % nejbohatších platí téměř 70 % všech daní. Zatímco téměř polovina všech zdejších obyvatel, legálních i ilegálních, daně neplatí. Sto milionů - jedna třetina národa - se stalo příjemcem přemnohých tzv. entitlements ("oprávnění"), například food stamps - kuponů oprávňujících k nákupu potravin. V době prezidenta Clintona je pobírala jedna rodina z padesáti. Nyní za Obamy je inkasuje každá sedmá rodina. Vláda navíc poskytuje státům peněžní odměny za snahy rozmnožovat řady takových příjemců. Vděční obdarovaní se pak svému zdroji štědrosti revanšují svými hlasy.

Obama, syn matky bělošky, se úspěšně vydává za stoprocentního černocha z Keni v Africe, s níž ovšem má pramálo společného. Víc než 90 % černochů pro něj hlasuje. Ještě početnější menšinou jsou španělsky komunikující hispanics, kteří ze svých dvou třetin hlasují pro Obamu. K tomu připočtěme značnou část zejména studující mládeže a mladých neprovdaných žen. S výsledkem takovým, že onen druh Američanů tradicionalistů, nenadšených vidinou západoevropské alternativy, se stává menšinou, jež zásluhou rekordní plodnosti Hispánců se nadále bude zmenšovat. A zadlužení se ovšem bude zvětšovat.

Slovy Thomase Sowella, moudrého vědce ekonoma, navíc autentického černocha (Hoover Institute, Kalifornie), parazitům je rovněž vštěpován pocit, že jsou nejen příjemci, ale oběti systému, což je automaticky opravňuje ke zvyšování svých jakkoli neoprávněných nároků. Jeho slova: "Demography is not destiny. Ale dějiny balkanizace a polarizace společností ve dvacátém století jsou dějinami hororů, které my nemůžeme ignorovat."

GETTING U.S. ON THE EXPRESSWAY TO GREECE čili spěje Amerika po dálnici směrem k Řecku? Užitečná varování poskytují nové knihy jako Os Guinness o dobrovolné národní sebevraždě (A Free People's Suicide: Sustainable Freedom and The American Future), nebo autorů Aarona Kleina a Brendy J. Elliot (Fool Me Twice: Obama's Shocking Plans For the Next Four Years Exposed), dosažené volební vítězství umožňuje realizaci plánu předělat Ameriku po západoevropském vzoru, s výdaji ve výši mnoha bilionů dolarů..Rovněž to již vede k emigraci rostoucího počtu nejbohatších Američanů zbavujících se občanství své rodné země.

"Obamu teď přivítá hrozící finanční krize," je titulek v The New York Times

( 8. listopadu), Obamu důsledně podporujících.

Předpokládám, že jeho prvním akutním bolehlavem bude jeho dosud tutlaná role v souvislosti se smrtí čtyř Američanů včetně velvyslance J. Christophera Stevense na libyjském konzulátě v Benghází. Stephens se marně domáhal záchrany, dosažitelné během sedmi hodin k dispozici, pomoc mu ale byla odepřena a výsledkem byla zbytečná smrt, poté kamuflovaná báchorkou, že to nebyla plánovaná akce al-Kájdy. O ní ve volební kampani tuze zaangažovaný znovukandidát Obama opakovaně tvrdil, že jeho zásluhou již byla rozdrcena, a smrt v Benghází že zavinil náhle vzplanuvší, neorganizovaný dav, údajně rozhořčený několikaminutovým videem, které vzinklo před čtvrt rokem v Kalifornii a nikdo je vlastně nikdy neviděl. Nicméně tuto směšnou verzi Obama ve svém vystoupení v OSN pětkrát či šestkrát opakoval, islámským delegátům se omlouval, aniž slovo vyřkl o islámském terorismu, rovněž ani slovo o provedené akci al-Kájdy, kterou on přece již byl rozdrtil. Svědčí o nyní převažující zbabělosti amerických medií, že nikdo z jejich řad si netroufl Obamy na tuto ošidnost se pozeptat.

Již 53 kongresmanů se připojilo k iniciativě zahájit vyšetřování této záležitosti, porovnávané k aféře Watergate. Ta přiměla prezidenta Nixona k rezignanci, té zcela první v historii země. A tehdy nedošlo ke ztrátě na životech, kdežto tentokrát došlo.

AMEN

Neoficiální stránky Oty Ulče