Už pár týdnů je zde, v Americe, brán na přetřes případ, kdy jeden za druhým padají rekordy v ženském plavání. Plavání je velký sport na universitách. Přiblížit se takovému rekordu, či jej dosáhnout, je cílem tisíců mladých děvčat. Pro rodiče to znamená vstávat velice brzy ráno před vlastním zaměstnáním a zavézt děcko na trénink. Cílem je, že děvče bude s dobrými výsledky odměněno stipendiem po přijetí na universitu. Tady přichází v úvahu finanční úleva rodičům za jejich předchozí oběť. Pak přebírá odpovědnost profesionální tým školy. Rodiče si můžou konečně oddechnout.

Když má školní tým dobré výsledky v soutěžích, škola dostává finanční podporu od různých sponzorů, taky od státu. Motají se kolem toho velké peníze. Jak asi však musí být rodičům té pilné holky-plavkyně (kromě toho, samozřejmě taky studentky), když dostanou z universty dopis, že jejich dcera už se na representaci školy nekvalifikuje. To znamená pro ně, pro rodiče, kteří si sotva vydechli, že budou platit plné školné, nehledě na to, že jejich pilné děcko bude žít s pocitem, že zklamalo. To rozhodně není povzbuzením do života mladého člověka. Jaké je však překvapení pro smutnou mámu a tátu, když ve školních novinách uvidí fotku člena týmu, který jejich dceru vystřídal! Rekord, který byl metou všech děvčat k překonání, byl pokořen ne o desetinu či o dvě. O celých pět vteřin! Vedle cedule s rekordním časem se na fotce usmívá chlap jak hora. Z uší mu visí holčičí náušnice, rtěnka svítí růžově. Pod ženskými plavkami je rovný jako stolní deska. Fotka je jen do pasu, takže nic. Ty holky, jejichž rekordy tato nová plavkyně láme jako sirky, však říkají, že ve sprchách se bezostyšně producíruje nahá, s chlapským přístrojem spoluplavkyním na odiv.

Není divu, že rozčilení rodiče - a nejen oni - křičí na poplach. Nikdo však, zdá se, nemůže v této době politické korektnosti zakročit. Tady přichází na řadu právníci. Měla by to být pro ně maličkost vyrazit toho progresivisty nastrčeného „plavce“ z dívčích převlékáren a vhodit ho, jestli by si na to troufl, do bazénu s chlapy, kde o zlepšení jakéhokoliv rekordu o pět vteřin nikdy nikdo ani ve snu nepřemýšlí. Není to však asi jednoduché ani pro právníky. Ve středu zmíněný „plavec“ překonal další rekord. . .

V americkém senátu už tři dny probíhají Ústavou nařízené rozhovory s kandidátkou na místo uvolněné dobrovolným odchodem do důchodu jednoho z Nejvyšších soudců. (Ta funkce má doživotní trvání.) Biden už v kampani vykřikoval, že on nominuje černou soudkyni. Nominoval. Soudce Ketanji Browd Jackson je žena, která teď sedí před senátní komisí. Všechno jde v poměrném klidu. Republikánští senátoři se ptají na to, či to a ona odpovídá. Je to nebe a dudy ve srovnání s minulými pohovory, kdy kandidáta navrhl president Trump. Hned první demokrat obvinil kandidáta, velice váženého, až příliš skromného soudce, že existují dokumenty o tom, že se opil pivem na večírku, když byl v základní škole. Demokratická senátorka Feinstain přivedla svědkyni, nějakou doktorku, bývalou spolužačku zmíněného soudce. Ta svědčila, že na jednom z těchto večírků, když vypila proti vlastní vůli půl flašky nějaké kontušovky, ji kluci omakávali. Nevěděla to jistě, ale nynější soudce si sáhnul možná taky, mňoukala tam jasně životem zklamaná doktorka, neustále hledíc do země. Príma, co? Přítomná manželka toho nebožáka s dvěma vzrostlými dětmi s pláčem odešla.

Zpátky však ke Ketanji Brown Jackson: Když se jí ve středu mimo jiné zeptala senátorka Marsha Blackburn z Tennessee, jestli by mohla kandidátka definovat výraz žena, po dlouhé odmlce tázaná odpověděla: „Ne, nemohu. Nejsem biolog.“ Po této odpovědi, vsadím se, se ani trochu nezaradovali rodiče nahoře zmíněné plavkyně, kterou nahradil v týmu chlap. Nezaradovali jsme se ani my, kteří víme, že tradiční rodina, tedy chlap a žena, je z posledních překážek těm, kdo pro celou zeměkouli plánují rovnoměrné rozprostření mizérie. Nová kandidátka takovému světu pootevřela vrátka, za potlesku Gatesů, Obamů, Sorosů, Zuckerbergů a jiných, kteří budou pro nás ostatní dohlížet ze svých vyvýšených míst na to, aby někoho v té rovnoměrně rozetřené mizérii nenapadlo dělat vlnky.