Jako z Marsu, tak nějak hodnotím rozhovor s americkým hercem Timem Robbinsem, uveřejněný na novinky.cz . Kritika Donalda Trumpa je to nejmenší, co bych Robbinsnovi vytýkal.

Rozhovor je uveden pod titulkem My Američané jsme pokrokovější, než se zdá.Robbins kritizuje politickou situaci v USA tak, že „pár miliardářů“ tvoří o Spojených státech obraz, který neodpovídá skutečnosti. Nicméně jeho argumentace se až příliš podobá někdejší bolševické propagandě v Rudém právu, o němž se říkávalo že je „špatně opsanou sovětskou Pravdou“.

„My Američané jsme pokrokovější, než se zdá. Většina lidí chce chránit životní prostředí. Většina lidí chce lepší příjmy, vyšší minimální mzdu. Lepší systém péče o děti, lepší zdravotnictví. Všechny tyhle pokrokové věci. Tohle vše chce většina Američanů.“

Pokrok podle Robbinse je „chtít lepší příjmy, vyšší minimální mzdu, lepší péči o děti, lepší zdravotnictví“? Kéž by to bylo tak jednoduché! Z porovnání s ostatním světem na tom Spojené státy určitě nejsou špatně. I když, a to stojí bezpochyby za zamyšlení, péče o děti by stále měla být především starostí rodičů. Možná, že ve Spojených státech není tak dobře placená mateřská dovolená jako v Evropě a není tak dlouhá. Nicméně ve většině parametrů je život tam jistě na vysoké úrovni. Kromě toho politika republikánů či demokratů, dvou rozhodujících politických stran, se vždy oháněla a ohání tím, že prospívá obyčejným lidem. Donald Trump nyní prosadil snížení daní, které vyšší příjem, o kterém mluví Robbins, zajišťuje. Demokraté tvrdí, že to pomůže jen bohatým, a sázejí po vzoru evropské levice na vyšší přerozdělování od bohatých k chudým. Klasický pravolevý politický spor.

Když ale Robbins zabrousí do politiky, je z něj náhle levičák docela extrémní. V interview se nevyhnul ani otázkám směřujícím na současného prezidenta USA Donalda Trumpa. Robbins na ně odpovídal s nadhledem a neopomněl udělat výlet do minulosti: „Já vidím začátky tohohle všeho někde u Reagana (Ronald Reagan, 40. prezident Spojených států amerických, 1981–1989 – pozn. red.)... Za jeho vlády byly přijaté zákony, které umožnily několika velmi bohatým jedincům získávat víc a více moci, tedy také možnosti, jak ovládnout šíření informací.“ Vše podle něj dovršila 90. léta, kdy miliardáři začali ve velkém v USA skupovat televizní stanice. „Myslím si, že problém je větší, netýká se jen jednoho muže. Myslím si, že tenhle problém ukazuje věci, které vznikaly třicet, čtyřicet let. Jsou důsledkem určité strategie, propagandy. A na téhle cestě kráčí teď Trump. Nemyslím si, že kdyby ho vyhodili z úřadu, tak se problém vyřeší. Problém je někde hluboko zakořeněný. V politickém a mediálním systému.“

Názory Robbinse vyžadují jasnou korekturu. Posledních čtyřicet let, o kterých Robbins hovoří, není až tak jasnou cestou od Reagana k Trumpovi. Stojí za připomenutí, že nejlevicovější americký prezident všech dob, Barack Obama, z tohoto období ukrojil osm let, a dalších osm let patřilo „saxofonistovi“ Billu Clintonovi. A Obama se dokonce ve svém inauguračním projevu při nástupu do funkce vyslovil o Reaganovi jako o prezidentovi, v jehož stopách by rád šel. Robbinsův výklad americké historie za posledních čtyřicet let tedy neobstojí. Je to svým způsobem karikatura politiky USA a právě v tom si Robbins nejvíce notuje s krajní evropskou levicí, s komunisty.

Robbins tak není v americkém prostředí zřejmě žádnou výjimkou. Patří k umělecké branži, která se významně orientuje levicově, podobně jako většina filmových herců je ostře protitrumpovský a podporuje akci „MeToo“. Právě tento styl pokroku, včetně nového způsobu hodnocení Miss USA bez promenády v plavkách, se šíří z USA do světa systematicky a s velkou reklamou. Na můj vkus je toho pokroku z Ameriky nějak moc.