USA: The Greatest Hysteria in American History
Takový je titul textu s dost čerstvým datem (Townhall, 24.července 2018). Jeho autorem je výtečný americký publicista Dennis Prager, čili „Pražský“, snad potomek s takovými kořeny. Jeho výtvory pravidelně čtu a s jeho názory se pravidelně ztotožňuji, což zejména v posledních letech v publicistice se stává dost značnou výjimkou.
Tentokrát započal větou s tvrzením, že nyní prožíváme největší masovou hysterii v amerických dějinách. V minulém dvacátém století po druhé světové válce senátor Joseph McCarthy ze své iniciativy značnou rozpoutal činnost. Un-American Activities Committee v Kongresu předvolávala svědky, domáhala se přiznání z prokomunistických sympatií a aktivit. V té době komunismus většina veřejnosti z přesvědčení zatracovala, aniž by o něm měla realistické představy. Vyšetřovatelé mířili zejména do kruhů intelektuálních, uměleckých, mezi herce, vědce, na univerzity a též značně do Hollywoodu. Nejedna významná osobnost té doby ztratila příležitost ke svému uplatnění, známé hvězdy zmizely ze stříbrného plátna, kariéry zničené, málokdy si tehdy někdo troufl vychloubat se svými sympatiemi k sovětskému Rusku, ke komunismu kdekoliv na světě, taková to byla doba.
A porovnání s nynější dobou?
Je úplně jiná, hodně opačná. Například na rozdíl od doby mccarthyismu - tehdejší podstatná část mediálních zdrojů si troufala s takovou politikou otevřeně nesouhlasit, od ní se otevřeně distancovat.
Značně jinačí už ale nastala doba. Aspoň 90 procent až do konce osm roků trvajícího prezidentství Baracka Husseina Obamy žádná media si netroufla zmínit se o realitě, jíž většina veřejnosti si už snad byla vědoma: Obamova diletantská zahraniční politika, jeho politika hospodářská, obrovský rostoucí dluh v rozpočtu, jeho původní slib přetvořit americkou společnost v cosi post-rasového, avšak výsledkem byl pravý opak. V čele země zasedl syn bělošské matky, který se stoprocentně ztotožňoval s černošskou rasou (13% podíl na americké realitě) a nadále jako již definitivní postprezident tak činí.
Prezidentské volby 2016, Hillary Clintonová, kandidátka Demokratické strany, o jejímž vítězství snad nikdo nepochyboval (včetně mě, kandidátku Hillary stoprocentně nenávidějícího), a potom ten neuvěřitelný výsledek.
Načež započala éra nenávisti naprosté většiny mediálních zdrojů, což ovšem k nynějšímu stavu, že nyní v čele zbývající mocnosti má být tvor, jímž většina zejména vzdělanců opovrhuje. Brousí se nože k podříznutí takového vetřelce, chráněného ústavou být postaven před jakýkoliv soud. Jediným řešením by mohl být proces zvaný impeachement, kterýse povedl snad jen jednou v devatenáctém století, ale v našem dvacátém z obtížně pochopitelných důvodů v případě tehdejšího prezidenta Billa Jeffersona Clintona, mnohonásobného smilníka, ze všech svých nectností se zručně vyvléknuvšího.
Na témže impeachement úkolu ukřižovat Donalda Trumpa již pracují a nijak se svým úsilím netají mnohé hodně levicové osobnosti Demokratické strany, momentálně ve své nevítané roli opozice. Jen aspoň trošku objektivní, nezcela slepý pozovatel americké politické scény musí uznat Trumpovy hospodářské úspěchy (minimální nezaměstnanost, momentální ekonomický růst 4,1%).
Trumpův právní štáb svou přítomností obohatil Rudy Giuliani, bývalý primátor New Yorku. V téže době z onoho advokátského týmu vypadl Michael Cohen, donedávna jmenovaným ex-primátorem velebený, poté však zatracovaný, jím přehodnocován jako liar, scoundrel - což slovník česky prezentuje jako „lotr, darebák, padouch“.
Naprostá většina medií nic pozitivního přiznávat nebude. Stále nutno pátrat a dokazovat nedokazatelné, že Trump je Putinovým nástrojem, pouhým pohůnkem. Stále se šťourá. Poslední dobou leckdo často cituje údajné provinění, a sice collusion, cosi mně donedávna neznámého, anglo-český slovník to překládá jako „tajná úmluva, dohoda“. Dosud jsem nepostřehl specifický trestní prohřešek, jímž Trumpa ošklivě potřísnit. Jeho příznivé setkání v Singapuru a domlouvání se severokorejským zabijáckým diktátorem, žádný významný demokratický zdroj se k takové iniciativě nevyjádřil pochvalně, a pokud tak učinil, nijak jsem nepostřehl.
Leckdo se popidil kvůli Trumpově iniciativě, což vedlo ke zřejmě příznivému setkání s Putinem v Helsinkách. Jeden z bývalých šéfů špionážní CIA se natolik rozhorlil, že nynějšího prezidenta těchto
Jiná postava: Robert Mueller, značný pátrač po Trumpových proviněních. Rovněž nic nenalezeno. Leckdo aby byl překvapen, že slídiči takového druhu se vůbec nezajímali podívat se poněkud jiným směrem, s možností snadných zjištění mnohonásobných provinění neuspěvší kandidátky Hillary,
Dlouhý senamTrumpových provinění nadále pokračuje: záležitosti imigrace.
Velmi pokrokové levicové hlasy se domáhají odstranění hranice, úplně s ní pryč, takže vlastně přesný opak někdejší české zkušenosti s odrátovanou vlastí a zkušenou pohraniční stráží, úspěšně se strefující do pošetilců, kteří se snažili z klece upláchnout.
Do Ameriky ilegálně proniklo víc milionů vetřelců, než byl celkový počet obyvatelstva českého i československého státu. Zájemci dovnitř pronikli a teď tam jsou. Jejich potomci tam narození se automaticky stali americkými občany. Kdokoliv z takových vetřelců si zažádal a nejspíš obdržel SSN doklad s nárokem na získání peněz z federálních zdrojů.
Trump nemíní svou vlast zadrátovat, ale zajistit si ji velice vysokánskou ZDÍ. Leckde se už na tomto úkolu pracuje.
Je třeba se potýkat s dalšími úkoly. Zbavit se nesmyslu „útulkových měst“, kde ilegální vetřelci nacházejí ochranu, nedotknutelnost, tam ochráněn bude jakýkoliv darebák.
Náruč ta nejotevřenější nejspíš bude k mání v přívětivém San Francisku.
Začínal jsem s tou hysterií této doby. Obtížné bude odhadovat její trvanlivost.
KONEC