„Babička mi vyprávěla, že za německé okupace (německé, nikoli jakési nacistické) musela mít na rádiu ceduli: Poslouchání zahraničního rozhlasu se trestá káznicí nebo smrtí.“ Cituji zde povzdech jednoho z velmi vážených přispěvovatelů na mém oblíbeném internetovém blogu.

Censura. Censura za Hitlera. Čtyřicetiletá censura za komunistů. Censura v nynějších Spojených státech? Budeme mít, jestli se snahy neomarxistů vyplní a Trump nevyhraje volby, stejnou cedulku na našem computeru, jako mívala babička výše zmíněného pána za Hitlera? Zatím nikdo nikomu nevyhrožuje, ale to známé povídání o žábě, jak se nakonec uvaří v pomalu ohřívané vodě, přijde na mysl. Devadesát procent médií hlavního proudu už čtyři roky sabotuje všechno, co udělá Donald Trump. Co udělá demokraticky zvolený president plnící všechny body programu, kvůli kterému jsme ho do funkce my, voliči, zvolili. K nim se velmi rasantně přidala sociální média. Na Facebooku a Twitteru se dneska domlouvá kdekdo. Ti, kteří zmíněné páky moci vlastní, spojili síly.

Už v červnu se dostalo na světlo, že často drogami zmámený Hunter Biden, syn kandidáta Socialistické strany (rozuměj: demokrati) Spojených států, zapomněl v opravně svůj laptop. Když pak měl majitel opravny notebook pár týdnů opravený a nikdo si ho nepřicházel vyzvednout, mrknul se do něj, a ejhle! E-mail (tisíce e-mailů), ve kterém majitel tehdejší mamutí ukrajinské olejářské firmy Burisma děkuje Hunteru Bidenovi za zprostředkování setkání s jeho otcem, vicepresidentem USA. Detaily o následném jmenování Huntera Bidena do správní rady ukrajinské Burismy následovaly. Hunter, který byl předtím vyhozen pro nezpůsobilost z armády a byl bez práce, přes noc povýšil do funkce, která mu vynášela 50 tisíc (někteří mluví o 80 tisících) dolarů měsíčně. To, že Hunter nerozeznal naftu od borovičky, zřejmě nikomu nevadilo.

Když se newyorské noviny na jaře o zapomenutém computeru a e-mailech v něm dozvěděly, hned příští den to bylo na první stránce. New York Post čte pár tisíc lidí, a tak by se zpráva daleko nedostala. Když však lidé začali o případu mluvit na Twitteru, ten okamžitě debatu na toto téma zablokoval. Až minulý týden se to provalilo. Chlap, který je v čele Twitteru, si nasypal popel na hlavu. Nic moc - řekl, že to trochu zpackali.

Já nevím, co se z toho vyvine, celá záležitost je bizarní. Fakta, že Bidenova rodina si namastila kapsu přes Ukrajinu a Čínu, jsou všem známá. Starý Joe však onehdy řekl, že ani neví, jak a čím se jeho syn živí a že on, Joe, se nikdy se svým velmi bohatým synem o zdroji jeho příjmů nebavil. Absolutně popřel, že by se sešel s nějakým jeho kolegou. Možná považoval ředitele ukrajinské Burismy, s kterým se podle předtím censurované zprávy sešel a strávil příjemné chvíle, za jednoho z Hunterovych kamarádů z mládí.

Nevím, jestli je českým divákům televize známý klip, ve kterém Joe Biden, tehdy vicepresident Husseina Obamy, furiantsky předvádí, jak tehdy mluvil s ukrajinským presidentem o jednom bilionu dolarů, které Obama Ukrajině slíbil na urgentní podporu v jejich donbaském maléru s Rusy. Joe přímo velkohubě nařídil, aby ukrajinský prokurátor, který se šťoural ve zkorumpované firmě Burisma, v které seděl a bral veliké peníze za nic jeho syn Hunter, byl okamžitě vyhozen. Joe řekl doslova: „Dal jsem jim na vyhození toho son of a bitch (doslova) šest hodin času. Jinak ten bilión nikdy neuvidí.“ Prokurátor vyletěl okamžitě, Ukrajina dostala bilión a Hunter další výplatu.

Dovede si někdo představit, jaký koncert by spustila za skoro všechny provázky tahající masmédia, kdyby jen trochu něco podobného udělal Trump a některý z jeho kluků? Viseli by na prvním kandelábru. Jak rozdílný metr média používají!

Nesoudnost a hrabivost Bidenů veřejně odhalila zájmy těch, kteří chtějí starého a ne příliš bystrého Joea jako loutku a kulisu pro fundamentální změnu Ameriky. To, že se případů censury, jako přímému útoku na základní právo vyjadřování, které je zaručeno Ústavou, bude zabývat senát, je v této komplikované době velmi dobrou zprávou. A ti většinou neznámí lidé, kteří používají média k regulování myšlenek a názorů občanů, prvdepodobně Bidenovi dobrého večera nepopřáli. Jsou překvapeni, ze jsou to právě oni, kdo je teď pro protiústavní censuru na pranýři.

Doufejme jen, že se nedočkáme dne, kdy budeme mít na computeru přilepenou podobnou cedulku, jako měla babička mého souseda na rádiu kdysi za Hitlera.