USA: Různé motivy a přizpůsobované pravdy
Předchozí text zabývající se ošidnostmi tvrzení, že PRAVDA VÍTĚZÍ, s bohatou paletou nuancí příležitostí negujících takový surrealismus, jsem končil zmínkou o zákonodárci Rathovi s krabicí s proměnlivým obsahem (víno - bankovky) a hodně pošramocenou kariérou.
Porovnejme se zcela jinak vyřešenými obtížemi významné politické osobnosti:
Richard Blumental, ročník 1946, s noblesním vzděláním (Harvard, Yale, Cambridge),
v dlouholeté funkci vysokého justičního činitele (Attorney General) ve státě Connecticutu. Poté ještě víc povýšil převzetím uvolněného senátního křesla ve Washingtonu. Toho docílil ve vyhraných volbách po úspěšné kampani, v níž lákal hlasy zdůrazňováním své služby ve vietnamské válce, jeho vlastenecké zásluhy. Jenže on tam nikdy nebyl, nebojoval - stejně jako Rath, jenž ovšem na vzdáleném válečném konfliktu nemínil vydělávat.
Jestliže Rath bažil po mamonu a ocitl se v base, Blumental měl jiné ambice a ocitl se v Kongresu na senátorském křesle, kde nadále neohroženě setrvává. Na jeho lži politická opozice opakované upozorňovala, voliči to věděli, zřejmě jim, jakož ani někomu jinému to nevadilo, nedostavil se žádný šerif, aby lháře strčil do šatlavy.
Pokračujme ještě výš: William Jefferson Clinton, rovněž jako Richard Blumental absolvent univerzity Yale, někdejší guvernér státu Arkansasu, poté dost úspěšný prezident celé Ameriky a bez ohledu na své momentální funkce též majitel velmi nepokojného poklopce, jak potvrzeno přemnohými milenkami. Nicméně místopřísežně prohlásil, že neměl sex - žádné intimní hrátky - s orální aktivistkou Monikou Lewinskou, čímž spáchal perjury (“křivá přísaha“), hodně závažný zločin trestaný mnohaletým žalářem. Ne však v tomto případě.
Nyní v roce 2015 se znovu objevilo jméno Jeffrey Epstein, pedofil, z vězení propuštěný prznitel nezletilých dívek, též miliardář a majitel soukromého ostrova v Karibském moři, kde Clinton býval čilým hostem. Takové shodě se teď dostává víc než jedné unce mediální pozornosti.
Hillary Clintonová (rovněž univerzita Yale), mnohonásobně šálená manželka, se značně i jeho zásluhou stala senátorkou státu New Yorku, s nímž do té doby neměla vůbec nic společného. Tento volební úspěch se jí nepodařilo zopakovat v pokusu o návrat do Bílého domu ve vrcholné prezidentské roli. Tam zásluhou vítězství v roce 2008 zamířil její přemožitel Barack Hussein Obama, jehož marně v kampani zatracovala velmi nevybíravými slovy (“Shame on you!“ atd.). Zřejmě se nestyděl, taková je politika, a ve svém teamu jí nabídl funkci ministra zahraničních věcí, což ona přijala. Její ambice neutuchají, nemilovanému Obamovi jeho mandát vyprší a ona by se znovu mileráda nastěhovala to míst jí dobře známých, což by mělo být již příští rok 2016.
Funkce hlavy State Departmentu jí zaručila trvalou mediální pozornost, s možnostmi pronikat do amerických domácností tiskem, zvukem i obrazem. Často jsme ji viděli a slyšeli v interview po příletu do tradičně rozhašteřených balkánských končin, jak nám detailně líčila své dramatické zážitky v Bosně, plno střelby jejím směrem - takováto téměř smrtonosná dramata.
To vše si vymyslela. Když konečně kontrontována s realitou, bez váhání vysvětlila takovou bezvýznamnou nepřesnost. Však to tehdy byl dlouhý den, na lože se dostala v pozdní hodinu, byla příliš unavená, takové přeřeknutí se snadno stane.
Jenže totéž přeřeknutí opakovala při nejedné další příležitosti ve stavu perfektní svěžesti.
Nebude bez zajímavosti sledovat, zda příští rok, až se prezidentská kampaň pořádně rozjede, její oponenti si příliš troufnou upozornit na její nonšalantní zacházení s tolik pružnou realitou.
Nabízejí se jiné příklady. Ve svých memoárech, knize se správným časováním již vydané, a v mnoha televizních vystoupeních inzerované, autorka zdůrazňovala, že po svém vystěhování z Bílého domu Clintoni byli zcela bez peněz, úplní žebráci - všichni jsme nejednou takové lamentace slyšeli. Tak tvrdila ta nemajetná se značným ministerským platem, která se nastěhovala do noblesní rezidence a pobírala značné autorské honoráře. Navíc ona, a zejména její manžel, za každé své řečnické vystoupení si účtovali odměnu v šesticiferném dolarovém rozsahu.
Ještě obtížnější překážkou k dosažení jejího kýženého prezidentství není záležitost kolika že nashromážděných milionů dolarů, ale smrti čtyř osob včetně J. Christophera Stevense, amerického velvyslance v Libyi. Toť případ v Benghazi, v září 2012, doba krátce před tehdejšími prezidentskými volbami, v kampani, v níž o úspěšné znovuzvolení usilující Obama zdůrazňoval své velké zásluhy při potlačení a téměř již totální likvidaci al-Kajdy.
Ta se ale v té době docela robustně projevovala, na což leckdo, včetně velvyslance Stevense, upozorňoval a potřebných bezpečnostních opatření se marně domáhal. Evakuace personálu byla snadno uskutečnitelná, z americké letecké báze v jižní Itálii to byla záležitost několika hodin, k nimž nejspíš z důvodu domácích volebnich priorit nedošlo.
Došlo k přeinterpretaci reality a ona tehdejší pravda zvítězila takto: žádný organizovaný útok al-Kajdy - přece už téměř neexistující, nicméně uskutečněný s použitím těžkých zbraní - se vlastně nekonal, naopak to byl důkaz spontánní nevole davu rozhořčeného videem tupícím proroka Mohameda. Video, nikým neviděné, prý měl vytvořit jakýsi snad Egypťan v Los Angeles. Taková pravda tedy zvítězila, tak se svět oficiálně dozvídal. Když pak v USA přistálo letadlo se čtyřmi rakvemi, ministryně Hillary se dostavila a čekající pozůstalé ujišťovala, že dojde k přísnému potrestání tvůrců videa, které nikdo neviděl. Oficiální slib vyřčen: pachatele zřejmě v Los Angeles pochytat a potrestat. Příslušný vyšetřující výbor Kongresu mnohé hodiny zasedal, Hillary předvolána jako svědek a na nevhodné otázky odpovídala popuzeně.
Což se jí při volbách příštího roku bude zcela určitě připomínat.
- - -
Něčeho takového bude deaktivovaný vojevůdce Obama ušetřen. Je legitimně kritizován, že diriguje svá vojska z jejich pozadí, že nepříteli předem oznamuje, co neučiní. Mezinárodní terorismus včetně útoku 11. září 2001 vysvětluje chudobou fanatiků z bohatých rodin. Dosažení míru lze dosáhnout ústupky, případně i kapitulací před svými nepřáteli jako důkaz vlastních poctivých úmyslů, a jak každý politicky korektně uvažující milovník světového míru dobře ví, islám je vzorným příkladem náboženství míru.
V úterý 20. ledna letošního roku 2015 se ve Washingtonu konala symbolicky závažná událost - State of the Union - prezidentova každoroční zpráva o zdravotním stavu federace těchto padesáti amerických států. Uplatnění se dostává orwelliánskému způsobu komunikace. Je Obamovým spolehlivým zvykem přejmenovat katastrofu (total failure) v triumfální úspěch (success story). Vítězící al-Kajdu znicotnit v al-Kajdu v troskách, načež dojde k úspěšnému zabití amerického velvyslance v
Mordýři s inciálkami IS (Islamic State ) obohacují novými horory:
V srpnu 2014 započalo utínání hlav amerických a britských rukojmí.
V únoru 2015 poděšenému světu oznámena, spolu s dodáním příslušně morbidního videa, pozvolná poprava zaživa upáleného jordánského pilota.
Rovněž populární jsou další metody jako například použití jedu a dopravní karamboly.
Doporučeným cílem jsou američtí učitelé a školy, ale dosud prioritou zabijáků zůstávají příslušnícj nemuslimských menšin.
Kolem IS se vytvořil předpoklad neporazitelnosti. Množství cizích bojovníků se odhaduje na 20 000. Nejpočetnější jsou francouzští přistěhovalci, zejména z končin Maghrebu, Belgičané a Britové. Americké velitelství oznamuje, že se podařilo zabít 6000 nepřátelských bojovníků. Ze zdrojů egyptské zpravodajské služby se dozvídáme, že v řadách IS funguje 15 až 20 tisíc cizínců, z nichž 5000 vlastní západní cestovní pasy umožňující jim volný pohyb jak na evropském, tak na americkém kontinentě.
Američtí Demokraté a Republikáni se nemohou dohodnout na společné taktice a strategii. Obama dělá dojem, že nejspíš dává přednost polovičnímu řešení, navíc s nesmyslnou iniciativou nepříteli předem oznámit, co neučiní.
Hlavním zdrojem financování IS je ropa - a tím záruka příjmu milionu dolarů denně.
Hodně by pomohlo bombardování ropných polí, což se ale nedělá s ohledem na předpokládanou negativní reakci domácího obyvatelstva, které by takový krok pokládalo za jednoznačně nepřátelský. Marné tedy vysvětlování, že IS při ústupu, vyklízení svých pozic, by ropná pole beztoho zlikvidoval. Rovněž by protestovali ochránci přírody a vůbec by nepomohla snaha je přesvědčovat, že bývalý irácký diktátor Saddám Husajn do povětří vyhodil všechny kuvajtské ropné věže, v množství aspoň desetkrát větším než ty, co jsou nyní pod IS kontrolou, a oním zničením zasažená oblast se za pár týdnů sama zrekuperovala.
Nelze ale zcela podceňovat nebezpečí, jemuž je vystaveno americké domácí zázemí. Washingtonské centrální orgány odhadují, že IS se podařilo proniknout do všech států Unie s výjimkou Aljašky. Jsou mnohé tisíce nominálních naturalizovaných Američanů s loajalitou v jiných končinách, v nepřátelském táboře.
State Department měsíčně vyřizuje na 9000 žádostí o udělení uprchlického viza z obrovského počtu 3,2 milionu vesměs bídně přežívajících syrských uprchlíků, jejichž země je už čtyři roky zasažena velice ničivou občanskou válkou.
Takový je odhad, že IS, s pomocí svých spojenců z řad al-Kájdy, ah-Shababu, al-Nusry a dalších podobně motivovaných útvarů, disponuje celkovou kádrovou kapacitou v počtu 180 000 dobrovolníků.
Důkladné zázemí anti-amerikanismu zaručeno na hodně značnou dobu, s trvanlivou zárukou při použití analogie se vstupem do restaurace a odchodem s dvěma stížnostmi: jednak že jídlo bylo mizerné, jednak že ho byly příliš malé porce.
Za takových podmínek příliš pravdy vítězit určitě nebude.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče
