Když jsme s Josefem Škvoreckým dumali o nejpozoruhodnějším našinci v exilu, tuto zlatou medaili získal Milan Brych, narozený roku 1939 v Brně.

Na Západ se dostal s posrpnovou vlnou a došel až na Nový Zéland, kde se představil jako lékař, specialista v potírání zhoubných nádorů cestou tzv.imunochemoterapie. Lékařský diplom sebou sice neměl, ale jeho autentickou totožnost mu údajně potvrzovalo několik svědků. Z pouhého sekundáře se vypracoval až na hlavního onkologa Nového Zélandu Jeho úspěchy s léčbou se staly senzací země, v jednom průzkumu veřejného mínění byl zvolen mužem roku (Kiwi of the Year) a rovněž si při té příležitosti znepřátelil nedůvěřivý a rovněž žárlivý medicinský establishment. Ten poslal do tehdejší ČSSR svého člověka, aby zjistil pravý stav věcí. Vrátil se s výpisem Brychova trestního rejstříku: dvakrát trestaný, neměl ani maturitu. Na Novém Zélandu následovala jeho deregistrace, proti čemuž on se odvölal. Jeho advokát R.K. Davison, Esq., posléze předseda nejvyšší soudní stolice na Novém Zélandu, sháněl znalce československého právního pořádku či nepořádku. Obrátil se na Harolda J. Bermana, profesora na Harvardově univerzitě, a ten ho odkázal na mě, že prý jsem eminently qualified tento úkol zastat. Tak lichotivé ocenění bych si měl zarámovat a pokud možno i zhudebnit.

Tedy jsem zformuloval podrobný rozklad, co že to je reálsocialistická spravedlnost, kdy právo platí a rovněž neplatí. Dotyčného Brycha jsem v rodné zemi neznal, nikdy o něm neslyšel, nemohl potvrdit jeho totožnost, ale mohl jsem se vyjádřit k věrohodnosti trestního rejstříku Ten jsem zhodnotil jako „nejapný padělek“, v němž bylo několik podstatných chyb. Elaborát jsem odeslal, aniž si dělal iluze, že tam za větrem světa něco takového vůbec pochopí.

Touto kauzou (s podrobnostmi v knize „Velikáni a malikáni“) jsem se pak dost podrobně zabýval, na Nový Zéland, do Austrálie, na pacifický ostrov Rarotongu několikrát odlétal, skutečné a neskutečné se značně prolínalo a s Mistrem Škvoreckým jsme došli k závěru, že kdyby Brych neexistoval, nebylo by možné si ho vymyslet. Tolik tedy úvodem.

- - -

Dumal jsem o různých typech pábitelství:

1. V hanebném režimu předstírám spolehlivost, matu, obluzuji, lžu, poněvadž musím. V komunismu jsem lhal denně, abych přežil a nebyl tam, kde jsem teď.

2. Lžu, abych udělal dojem, zapůsobil, dělal si blázny z okolí a tím se mu třeba i posmíval, možná dokonce i mstil.

3. Činím tak, poněvadž nemohu jinak. Něco mě k tomu pudí a vymýšlím si, ačkoliv vím, že si druhá strana může lži snadno ověřit. To pak se obětí fantazie stávám já sám.

4. Každopádně jsem takovou obětí tehdy, jestliže o svých iluzích nepochybuji.

- - -

To bylo tehdy, nyní máme rok 2015, s nejednou příležitostí, abychom podumali o motivaci pábitelů, manipulantů, lhářů, co koho k něčemu takovému pudí. Značným tématem celonárodní pozornosti se právě stal Brian Williams, tzv. anchor (“kotva“ doslova), slavná americká televizní osobnost kolosu NBC, miliony diváků denně sledovali jeho prezentaci událostí domácích a zahraničních. Tento anchor byl rovněž pověřen příležitostí před kamerou zpovídat hlavu státu. Na prezidentovu poznámku, že on Barack Hussein Obama se přece nebude stále producírovat se svým křestním listem přilepeným na čelo, opatrný Williams si ale netroufl zareagovat samozřejmostí, tolik se nabízející, že by postačilo jen jednou se požadovaným dokumentem pochlubit a tím celou ošemetnost promptně vyřešit.

Při jiné příležitosti, a to zejména po dopadu devastujícícho hurikánu Katrina v přístavu New Orleans, Williams byl ve své důkladnosti nepřekonatelný. Tehdy souhlasil s návrhem, aby se Brian přejmenoval na Katrinu. Divákům rovněž notně imponoval svými reportážemi z paluby helikoptér v nízkém letu nad písčitými bojišti v Iráku a Afghánistánu. Informoval, jak jeho směrem nepřátelé stříleli a občas se i strefovali - s detailními záběry téměř smrtonosných zásahů.

Jenže teď po letech se piloti, autentičtí bojovníci, začali ozývat, přibývali svědkové k potvrzení pochyb přerůstajících v dojmy a závěrečná přesvědčení, že Williams, respektovaná celebrita, byl značný konfabulátor a ony hrůzné hrdinské okamžiky si vymýšlel. Nejen z údajných bojišť, ale i z přírodními živly poničeného Nového Orleánsu, odkud posílal reportáže, jak v ulicích proslulé francouzské čtvrti pluly mrtvoly, nikým jiným ale nepostřehnuté.

Reakce autora konfabulátora? Napřed žádná, posléze váhavě pozvolná a sémantický mlhavá. Zrozeno a zobecněno sloveso „misspeak“ (nikoliv s jedním, ale dvěma S, jak jsem se posléze dopídil), přetvořeno v nedostatečně poctivé přiznání jakéhosi „přeřeknutí“. Buď jsem byl, nebo nebyl na palubě helikoptéry nepřátelskou palbou zasažené, takový rozdíl bych určitě postřehl. Stejně tak skutečnost, zda po hurikánu v ulicích mrtvoly plují nebo neplují.

Před přemnoha lety Winston Churchill v parlamentních prostorách porušil tamější dekorum označením jiného politika jako lháře, takže po pokárání předsedajícím hodnostářem se omluvil přeformulováním dotyčného na „purveyor of terminological inexactitudes“, čili v jakéhosi pachatele nepřesností. Slovíčko sem nebo tam, to se může každému stát.

Vymluvit se na únavu, každý se někdy přeřekne. Ale co když se to stane víckrát - tucetkrát opakovat neexistující heroické výkony?

Zesměšňování provinilce Williamse se vbrzku dostavilo: že třeba také bojoval v Gettysburgu, nejslavnější bitvě za občanské války Severu proti Jihu nebo opačně. Že generaci poté se zúčastnil velké indiánské války se Siouxi(y) a jako jediný ze 700 příslušníků sedmé kavalérie pod velením generála George Armstronga Custera přežil ve slavné, dokonale prohrané bitvě v místě Little Bighorn ve východní části tehdejšího teroritoria a nynějšího státu Montana.

Sledoval jsem několik debat u kulatého stolu, kde se rozlišovalo mezi žurnalisty, kteří prezentují - ve smyslu „měli by prezentovat“ - objektivní zprávy a své politické preference mohou ovlivnit pouze výběrem toho, co bude vysíláno, a těmi druhými v roli komentátorů, kteří se svými názory netají, však za ně jsou dobře, až výtečně placeni.

Tento momentalně zdiskreditovaný provinilec, s větším platem než má prezident, zavinil daleko větší, mnohamilionové ztráty televiznímu kolosu NBC - ztráty v prestiži, sledovanosti a inzerci - záležitosti nejbolestivější. Podstatný, až katastrofální dopad na mediální důvěryhodnost. Víc než zlomyslný posměch je to spíš podiv, pátrání po motivech, s politováním a očekáváním, zda se z takového fiaska zmotoří. Nebyl ten jediný provinilec takového druhu a určitě tím jediným nezůstane. Prozatím byl na půl roku suspendován a utkání zájemců, dychtivých zmocnit se tak znamenitě výnosného žlabu, již nepochybně započalo.

Jak by asi v takové situaci reagovala česká veřejnost? V paměti mi uvízl poslanec Rath, tolik sebevědomý elegán se slušivým motýlkem. Z dálav jednoho oceánu jsem se dočítal o jeho zarputilém zatloukání o obsahu krabice, v níž darované víno se proměnilo v přemnoho bankovek podezřelého původu v nepochybně nezákonné transakci.

S pábením v přemnoha podobách, až po otrlé nehoráznosti, se můžeme seznamovat i v nejvyšších politických sférách. K tomu dojde v příštím závěrečném¨příspěvku.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče