USA: Pídění po příčinách značného finančního zhubnutí - 1
Onen lust – chlípný chtíč, o jehož primát ho připravil ještě víc dominující Leitmotiv, totiž greed – lakota, hrabivost, nenažranost, ke škodě velikánské většiny (nejen) amerického národa. (Leckoho včetně mě, opatrného nespekulujícího investora, postihla značně. V jednom interview, zabývajícím se literaturou, jsem si povzdychl, že v přepočtu na českou korunu by to byla ztráta hodně milionů korun, a k tomu jsem si neodpustil snad realistickou poznámku „Nepochybuji, že taková informace rozradostní nejednoho našince závistivce, ale náladu mu třeba pokazím další informací, že stále dosud nejsem nuzák.“)
Před našimi listopadovými volbami se tu u mě stavěla pražská televize k popovídání. Od politiky jsme se dostali i k jiným tématům včetně amerického zvyku či spíš zlozvyku žít na dluh, napřed utrácet a pak teprve vydělávat, dluhy pracně splácet, s hypotékou dlouholetě zápolit. Americká rodina dluží v průměru několik desítek tisíc dolarů. Já nedlužím ani halíř. Auto či auta nekupuji na splátky, stejně tak jsem jedním šekem zaplatil celou sumu za dům i s lesem - čili něco vídaného jen mezi podivíny či ruskými mafiány.
Jak se vyznat ve finančním maléru, postihnuvším nás všechny, vinné či nevinné? Z týdeníku Time (9.2.2009) se dozvídám, že v říjnu, čili přesně v době zmíněného televizního popovídání, americká vláda dala osmi největším bankám k dispozici 165 miliard dolarů. A od té doby, ze necelé čtyři měsíce, hodnota těchto významných finančních institucí poklesla o 438 miliard.
Za realistického předpokladu obdržených námitek či spíš nadávek, že se pletu do věcí, jimž nerozumím, nebývá mi než přikývnout. Věru nejsem ekonom a rovněž neznám nikoho, kdo tomu natolik rozumí, aby srozumitelně přesvědčivě vysvětlil, kam se poděly, vypařily ty miliony, miliardy peněz.
V pídění po příčinách abychom se rozhlédli mnoha směry. Napřed tedy Bílý dům , vláda republikánů. George W. Bush započal válku v Iráku, ale místo zvýšení daní k úhradě náhlých značných výloh, místo doporučení národu utáhnout si opasek, došlo ke snížení daní, za předpokladu pořádně rozdmychat ekonomii.
Veřejnosti, zvyklé žít na dluh, takové řešení vyhovovalo, za trvalého bombardování komerčními vábničkami. Nevyžádaných kreditních karet jsem poštou obdržel aspoň tucet.
Banky se předháněly s nabídkami hypoték (mortgage neboli „zástava“) k nákupu nemovitostí, za předpokladu, že to je ona tzv. win - win situation, na níž se nedá prodělat. Lidí přibývá, prostoru však nikoliv. Hodnota domu se v průměru za šest let zdvojnásobí.
Banky věřitelky se předháněly nabídkami, ani nepožadovaly downpayment – poskytnutíaspoň nějaké částky vlastních peněz ke stvrzení smlouvy o zapůjčení jejich velkého zbytku.
V této souvislosti nutno zamířit s obviněním do doby ještě před Bushem, a sice ke Clintonovi a vládě demokratů. V době jejich působení došlo ke zřetelné změně s poskytováním oněch subprime loans, problematických půjček tuze pochybným žadatelům, jež by odpovědný bankéř šmahem odmítal. V rámci kýžené diversity - multikulturní rozmanitosti - dosavadní racionální kritéria přestala platit. Došlo k vládnímu hodnocení bank, nakolik se novotě přizpůsobují. Bankéřům, neochotným poskytovat úvěry bez downpayment a jakékoliv dokumentace, hrozily značné pokuty, kdežto ti ochotní a připůsobilí pobírali prémie v omamné výši.
S rostoucí saturací, přesycením bytového trhu, se ovšem přibližovalo nebezpečí, že bublina by mohla prasknout a onen tak dlouho trvající, téměř jakoby železobetonový předpoklad o neustálém růstu hodnot nemovitostí, přirovnatelný svou spolehlivostí k zákonu o přitažlivosti zemské, přestával platit. Překvapený zaskočený vlastník nemovitosti, jež mu zas tak úplně nepatřila, najednou zjistil, že tržní hodnota kýženého majetku klesla, dále klesá, již pod cenu, za kterou ho kupoval a hypotéčně se zadlužil.
Co teď? Mnozí od nepovedené investice odešli, přestali splácet, odstěhovali se do neznáma, nesplacené prostory mnozí dokonale zplundrovali. Banky aby se pak snažily zbavit prázdných chátrajících domů bez splácejících dlužníků, jimž poskytly úvěry v celkově závratné výši? Banka UBS na takových hypotékách ztratila 50 miliard dolarů.
Situaci notně zkomplikovala praxe, že banka hypotéku třeba prodala, dlužní úpis se stal zbožím, s nímž se dá obchodovat jako s čímkoliv jinačím, a prodejná pohledávka pak může zaputovat z jedněch do dalších rukou investora/spekulanta až třeba na opačný konec světa.
Provinilců přibývá. Například tzv. rating agencies jako Moody‘s, hodnotící až pěti hvězdičkami kvalitu investic jakéhokoliv druhu. Jejich reputaci naprosté integrity důkladně zkompromitovaly praktiky střetu zájmů, onoho conflict of interest, kdy obě strany – vyhodnocovatelé a vyhodnocovaní - měli osobní finanční zájem na udělování nejlepších známek – výborné či chvalitebné i za problematický výkon.
Instituce jako ministerstvo financí (Treasury Department), Federal Reserve a zejména Security and Exchange Commission rovněž selhaly. Například tato S.E.C. v roce 2004 schválila změnu dovolené výše tzv. leverage (peníze vypůjčené k realizaci té které transakce) z poměru 12 : 1, na 33: 1. Což tedy v praxi znamenalo, že pouhý tříprocentní pokles v hodnotě společnosti (průmyslové, finanční, jakékoliv) mohl znamenat její definitivní pád.
Bankám bylo dovoleno snížit své finanční rezervy a s méně kapitálem se pouštět do stále větších riskantních spekulací.
Rozbujela se činnost tzv. hedge funds (slovník překládá „hedge“ jednak jako „živý plot, překážku, hranic, zeď, ohradu, opatrnickou politiku,“ též jako „druh termínového obchodu, zabezpečit se proti ztrátě“). V tomto druhu finančních manipulací na nejvyšší úrovni si dosud znamenitě počínal maďarský exulant miliardář George Soros. Takových fondů vzniklo už víc než deset tisíc a přemnoho jich poslední dobou s obrovskými ztrátami zkrachovalo.
Obchodování s tzv. derivatives je pro mě příliš komplikované, než abych je mohl pochopit.
Neoficiální stránky Oty Ulče
