Kapitalismus a volný trh postavily USA na nohy a udělaly z nich to, čím jsou. Jednoduchá ústava, několik dodatků, maximální snaha o zachování práv a svobod jednotlivce, které stojí nad vším ostatním, neboť právě a jedině to je hnacím motorem celého národu i státu.

Tomu všemu začíná být zřejmě konec. Zaslouží se o to nikdo menší, než bývalý komunitní terénní pracovník, který se staral v největší chudinské černošské čtvrti na světě Far South Side o tamější minority. Dnešní prezident Spojených států amerických. V roce 2006 napsal knihu Smělost naděje: Myšlenky na uskutečnění amerického snu. Nevím, zda si generace skutečných Američanů přály americký sen o regulacích. Myslím si, že ne. Pravý americký sen byl vždy o nesešněrované volnosti a možnosti, s minimem regulací, zušlechtit své znalosti, možnosti a tah na branku. Tedy právě to, co odděluje pracovité a úspěšné od zbytku těch, co se vezou.

Tento bojovník proti změnám klimatu teď zasadil své zemi další ránu. Na jeho popud přijala Sněmovna reprezentantů největší regulaci finančních trhů od 30. let minulého století. Jejím cílem je prý více chránit spotřebitele a zejména redukovat nestoudné zisky. Jako bych to už někde z jiného kontinentu slyšel. Ochrana spotřebitelů?! Ve své podstatě nejde o nic jiného, než o ochranu hlupáků, kteří si v normálním životě nedokáží poradit sami, když si neumí zhodnotit vlastní rizika, jsou nepoučitelní a dělají stále stejné chyby. A tak je stát vezme pod svá ušlechtilá ochranná křídla, místo toho, aby posílením principů volného trhu bojoval proti spotřebitelské degeneraci jedinců a umu využití jejich možnosti volby a výběru. A redukovat zisky soukromých subjektů? Rád bych připomněl, že nebýt soukromých subjektů a soukromého kapitálu, nehrála by Amerika zdaleka takovou roli, jako ve světě hraje. Po konci studené války a kolapsu Sovětského svazu se USA staly hlavní světovou velmocí s dominantním světovým postavením v ekonomice, politice, kultuře a vojenské síle. A regulace na tom opravdu nemají žádný podíl.

Že se v systému regulace zhlédli politici Evropské unie jako v nástroji na ovládání, to už víme dávno. Že se k tomu sníží Amerika, to mě možná děsí ještě víc. Bůh žehnej Americe i světu. Když totiž přiškrtíte kohout čemukoli, co v sobě nese velký tlak, nakonec to prostě bouchne.

Považuji za užitečné připomenout dva citáty, ke kterým, v kontextu článku, není třeba komentář:

„Vládní pohled na ekonomiku lze shrnout následovně: Pokud se to hýbe, zdaňme to. Pokud se to stále ještě hýbe, regulujme to. Pokud se to přestane hýbat, dotujme to.“ (Ronald Reagan)

„Sociální stát, který přímo zasahuje a olupuje společnost o její odpovědnost, způsobuje ztrátu lidské energie a přebujelost statních aparátů, které ovládá více byrokratická logika než snaha sloužit občanům; ruku v ruce s tím jde nesmírné zvyšování výdajů.“ (Papež Jan Pavel II.)

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora