Proč se deník The New York Times snaží sabotovat Trumpův mírový plán?

Deník The New York Times se, zdá se, rozhodl zmařit Trumpův mírový plán pro Blízký východ ještě před jeho zveřejněním. V nedávno zveřejněném článku deník cituje jen odpůrce a kritiky mírového plánu, kteří ho pohřbili, aniž by jej vůbec viděli. Timesy v sekci zpravodajství publikovaly „analýzu“, která byla ve skutečnosti úvodníkem. Toto se stává na stranách zpravodajství The New York Times stále běžnější událostí. Oddělování zpravodajství od názorů patří k nejlepší tradici novinařiny, ale deník The New York Times se, zdá se, rozhodl pomyslnou dělicí zeď strhnout, obzvláště když přichází na řadu téma, na které mají redaktoři a vydavatelé vyhraněný názor. To se týká jak Izraele, tak i Donalda Trumpa, kteří se deníku The New York Times ničím a nikdy nezavděčí. Když se tato dvě témata spojí, protože souvisí s Trumpovým mírovým plánem, tak musí být čtenáři ve střehu a nemohou brát zprávy automaticky jako objektivní.

Všichni experti citovaní v článku předpověděli, že plán nemůže uspět. Někteří z těchto expertů měli v minulosti co do činění s neúspěšnými pokusy dosáhnout řešení při izraelsko-palestinském konfliktu. To, že by tito experti neradi viděli uspět jiné tam, kde oni neuspěli, není překvapující, obzvláště když by ti „jiní“ byli součástí Trumpovy administrativy. A jeden z těch „expertů“ šel dokonce tak daleko, že řekl: „Jediný způsob, jak dlouhodobě zajistit proveditelnost Kushnerova plánu, je tento plán zmařit.“

Nebezpečí takto zaujatého zpravodajství spočívá v tom, že se tato věštba může sama naplnit. Jestliže The New York Times informuje, že plán neuspěje, pak zpráva sama pravděpodobně ovlivní při vyjednávání obě strany. Nikdo ovšem nechce riskovat svoji důvěryhodnost tím, že se bude podílet na neúspěšném jednání.

Deník The New York Times odmítl požádat o názor ty z nás, s kterými administrativa aspekty tohoto plánu konzultovala. Zdá se, že se schválně vyhýbají citování názoru každého, kdo se na mírové úsilí Trumpovy administrativy dívá pozitivně.

Nikdo, kdo si kdy vsadil peníze proti míru mezi Izraelci a Palestinci, o ně dosud nepřišel. Neochota se mírovým plánem vůbec zabývat vyjádřená částí palestinského vedení nevzbuzuje naději, že by mírová smlouva mohla být vůbec kdy podepsána, přestože publikované zprávy uvádějí, že plán obsahuje značné ekonomické pobídky, které by mohly zlepšit život všech Palestinců. Naděje spočívá v tom, že ostatní sunnitští Arabové v oblasti uvidí výhody tohoto plánu a přinutí Palestince zasednout k jednacímu stolu.

Přestože izraelský premiér Benjamin Netanjahu zřejmě sestaví pravicovou vládu, je pravděpodobné, že Izrael se bude nejen na Trumpovo úsilí, ale i na veškeré aspekty jeho plánu dívat pozitivně.

Jakýkoliv mírový plán vyžaduje kompromisy na obou stranách. Deník The New York Times by neměl házet Donaldu Trumpovi a jeho plánu klacky pod nohy a měl by počkat, až bude plán zveřejněn, a pak teprve kritizovat jeho specifická opatření.

Někteří lidé budou kritizovat jakýkoliv plán navržený Trumpovou administrativou, i kdyby byl sebelepší. Když prezident Trump přestěhoval americkou ambasádu do Jeruzaléma a uznal svrchovanost Izraele nad Golanskými výšinami, spousta demokratů, kteří by za Obamovy vlády takový krok uvítali, je proti němu už jenom proto, že je to Trumpova práce. Tito demokraté nechtějí, aby Trump v čemkoliv uspěl, i kdyby měl být jeho úspěch přínosem pro Ameriku, pro Izrael a pro mír.

Takovýto postoj odráží přehnanou ideologickou zaujatost současných politiků i současných médií.

I když od sebe redaktoři The New York Times odmítají oddělit názory a analýzy od faktických reportáží, tak každý čtenář má povinnost to rozlišit sám. Mějte to při čtení The New York Times na paměti.

Autor je emeritní držitel profesury Felixe Frankfurtera na Harvard Law School, autor knihy „The Case against the Democratic House Impeaching Trump“ (Hot Books, 2. ledna 2019) a významný spolupracovník Gatestone Institute.