Nebýt Lee Iaccocy, skutečného průmyslového manažera s vizí, byla by dnes značka Chrysler jen historickou vzpomínkou stejně jako třeba Packard a Studebaker nebo kterýkoliv z dalších 2700 automobilových výrobců, kteří se na kratší či delší dobu mihli americkým dvacátým stoletím. Počátkem osmdesátých let byl Iaccoca, čerstvě propuštěný od Forda, kde se zasloužil o vznik dnes legendárního Mustanga, najat skomírajícím Chryslerem a postaven před téměř sysifovský úkol - zachránit společnost, která vyráběla konstrukčně nepovedená, nekvalitní a skoro neprodejná auta. Lee si vyhrnul rukávy a pustil se do úkolu způsobem do té doby v tržní ekonomice nevídaným. Podařilo se mu přesvědčit vládu, že záchrana Chryslera znamená hlavně záchranu desítek tisíc pracovních příležitostí, a tedy v důsledku menší sociální výdaje vlády, a získal od Kogresu garanci na šestimilardovou půjčku. Během roku spustil Chrysler výrobu malých vozů s předním pohonem na tzv. platformé K, pro niž byl Iaccoca vlastně z Forda propuštěn. Jednoduchá auta se v době 11% inflace zděděné po Carterově sociální vládě dobře prodávala a dluh se rychle splácel. Od Forda přetáhl Iaccoca i konstrukéra Hala Sperlicha, který přišel si ideou minivanů, jež se okamžitě staly prodejní bombou a Chrysler je dodnes jejich největším výrobcem.

Lee Iaccoca je už léta v penzi a Chrysler se znovu vydal cestou, která ho v sedmdesátých letech málem stála existenci. Jedním z prvních kroků tehdy nového ředitele byl prodej peníze žeroucích evropských filiálek Chryslera - britského Roots (pamatujete značku Vauxhall?) a francouzské firmy Simca, jejíž vozy Chrysler 160 byly v ČSSR prestižním symbolem řeznického socialismu. Jenže naštěstí tentokrát to nebyla detroitská firma, kdo koupil podíly v zahraničí, ale Daimler-Benz, kdo koupil kontrolní balík Chryslera. V době sloučení vlastnil Chrysler 37% japonské automobilky Mitsubishi a nové německé vedení si představovalo, že se tak Daimler-Chrysler stane i globálním výrobcem. (V současnosti je pátým největším světovým výrobcem.)

Mitsubishi vyrábí hezké sportovní a terenní vozy, ale před pěti lety na firmu prasklo, že po dlouhou dobu falšovala údaje o reklamacích, aby se vyvarovala hromadných bezplatných záručních oprav (tzv. recalls). V USA se montovaly modely Eclipse pod emblemem Plymouth Laser a Eagle Talon. Osobně mohu mizernou kvalitu Mitsubishi potvrdit. Koupil jsem si tehdy tříletou Eclipse, neboť se mi líbil její dvoulitrov, šestnáctiventilový čtyřválec s vodou chlazeným turbem a stálým 4x4. Měl jsem ji asi tři měsíce, když se v noci na dálnici ulomilo hrdlo horní nádrže chladiče, pumpa vyhnala chladivo na rozpálené turbo, to se, věrno fyzikálním zákonům a rozpínání horkých kovů, poroučelo a v prasklé agonii stačilo ještě nacucnout vodu do válce. Co vám mám povídat, chvílku jsem se cítil jako pilot rozstříleného Spitfire. Z výdechů topení na přístrojové desce se na mne valily glykolové páry, houbelec jsem viděl a než jsem stačil sešlápnout spojku, hvízdal jsem to šejdrem ke svodidlu. Nová hlava, turbo, chladič (všechno z vrakoviště a byl jsem o dvě tisícovky lehčí). Necelý rok na to, opět na dálnici do New Yorku, se kousnul mezinápravový diferenciál. To jsem mohl šlapat na pedál spojky jak jsem chtěl, ale Eclipse se mnou dělala piruety jako Protopopov s Bělovousovou, jenže ta Bělovousová, co si s ní házel nad hlavou, jsem byl já a na piruety, za něž by mělo Mitsubishi dostat od všech přihlížejících šestku, jsem neměl pražádný vliv. Ještě že to byla čtyřproudovka a ti vyděšenci, mezi nimiž Eclipse lítala jako bílá koule v biliáru, se stačili uhnout, takže na karambol nedošlo. Zlomyslné auto pak stálo dlouho v ohradě za dílnou, až skončilo na šroťáku.

Dnes je kupodivu v koncernu Daimler-Chrysler americký výrobce prodejně tím nejúspěšnějším, zatímco všechny globální filiálky prodělávají kalhoty. Proto odchází z vedení Juergen Schrempp, který za asijskými akvizicemi stál, a Chrysler prodal veškeré podíly Mitsubishi finančímu domu Goldmann-Sachs. Mezi nimi i Schremppova černého koně výrobce malých nákladních vozů Mitsubishi Fuso. Už vloni se koncern zbavil zbytků podílu v korejské firmě Hyundai a teď se ještě snaží prodat německého výrobce dieselových motorů MTU Friedrichshafen.

Jenže stržené peníze se v kase dlouho nezdrží. Půjdou většinou na finanční vyrovnání s 8500 zaměstnanci německého Mercedesu, s nimiž se nejstarší automobilový výrobce na světě v rámci zvýšení produktivity - a doufejme I kvůli zpětnému nabytí kvality - loučí. Dne 1. ledna přebírá vedení koncernu Dieter Zietsche, který byl rozhodující osobou v prodeji Mitsubishi a zeštíhlení evropských větví. Mitsubishi se nad vodou udrží díky díky těžkým injekcím z mateřského koncernu Mitsubishi Heavy Machinery a Fuji. Spolupráce s Chryslerem na vývoji nových technologií a společných platforem nekončí. Jen bude finančně průhlednější. Ostatně majitelé Mitsubishi jsou optimističtí, neboť společnost letos za první polovinu roku prodělala pouze 539 milionů dolarů, zatímco loni to bylo přes jeden a půl miliardy.

Společná výroba pick-upů, SUV a osobních vozů v Severní Americe, Evropě, Jižní Africe a Číně bude pokračovat. Pouze jeden sen o globální velikosti se draze rozplynul. Těžko říci, má-li Lee Iaccoca nějaké zadostiučenění. Může si jen povzdechout: "Volové, neříkal jsem vám to?"