Jde do tuhého, Biden chce zkrotit Čínu

Když americký prezident žádá o zavedení „červené linky“ do Pekingu, možná začíná jít do tuhého. A možná se tím potvrzuje jenom to, že o skutečný konflikt mezi dvěma světovými velmocemi nejde.

Červený telefon je něco jako „Nixon v Číně“. Podobně jako slavná návštěva prezidenta USA v roce 1972, která nově vpustila Čínu na mezinárodní scénu, má (tak jako v diplomacii vždy) především symbolickou funkci: budeme se prát, ale nechceme to přehnat, říkají obě strany. A potom – jsme to my, kdo řídí a bude řídit budoucnost světa.

Samozřejmě, žádný červený telefon mezi Joem Bideneme a Si Ťin-pchingem zatím zaveden není, i když o to usiloval už předtím i Barack Obama. Proč se to nepovedlo, ví bůh, jisté je jen to, že čínská strana se dost zdráhala.

Stejně odtažitě se chová k jedinému funkčnímu „červenému telefonu“ mezi oběma zeměmi, a to mezi vojenskými stratégy. Mezi Pentagonem a čínskou armádou. Jenže právě ten moc recipročně nefunguje. Američané si stěžují, že Číňané odpovídají zřídka a se zpožděním.

O skutečně fungující lince, okamžitě reagující na krize, se nedá mluvit.

Držba pozic

Jedním z nejpravděpodobnějších vysvětlení, proč jsou v tomto vztahu Číňané tak laxní, je neochota vytvořit alespoň po telefonu vztah rovných. Čína by kývnutím na krizové spojení mezi oběma prezidenty přiznala, že se s ní Američané mohou rovnat. A to rozhodně Peking udělat nechce.

Dát kredit nejsilnějšímu protivníkovi, uznat hodnotu a důstojnost největšímu soupeři na mezinárodní scéně, který si navíc v postavě nového prezidenta dává dost záležet na tom, aby všem bylo jasné, že Čína, nikoli Rusko nebo kdokoliv jiný, je největší zlo, které je třeba udržet na uzdě. A jediný, kdo to dokáže, jsou USA.

Joe Biden tak prakticky pokračuje v politice svého předchůdce Donalda Trumpa, který měl podobnou rétoriku čínského arcinepřítele. Ta kopírovala způsob komunikace studené války v morální rovině, zatímco v té vojenské byl spíše klid.

Trump ale otevřel jinou bojovou frontu a naplno rozpoutal obchodní válku. Ta se, světě div se, ukázala jako velmi efektivní. A to navzdory tomu, že Číňané svými kontradrajvy v oblasti dovozních cel vytvářeli dojem, že boj je vlastně vyrovnaný.

Červená linie

Ačkoli řada lidí považuje Bidenův nástup za změnu nálady v mezinárodní politice, ve vztahu k Číně to pravda rozhodně není. Biden jede dál v Trumpově relativně úspěšné protičínské linii v obchodní sféře. Někteří pozorovatelé proto snahu o zavedení „červené linky“ chápou jako poměrně jasný náznak, že Biden se nebude vyhýbat ani vojenskému napínání situace.

Spekulovat se dá jistě o lecčems, vsadit by se spíše dalo na to, že Biden s „červenou linkou“ opravdu jen dělá diplomatické gesto, které se dá těžko odmítnout, myslíte-li to s udržováním mezinárodní bezpečnosti a míru skutečně vážně.

„Červený telefon“ (i když není červený a ani to není telefon, viz box Ani červený, ani bílý) má být jakýmsi vymezením, či narýsováním čáry, za kterou se už nesmí jít, aby svět na tvrdé soupeření Číny a Spojených států nedoplatil. Má se stát bezpečnostním alibi pro jinak vcelku otevřený, především obchodní konflikt, v němž se chce Amerika definitivně zajistit proti tomu, aby se Čína stala hegemonem globální politiky. A aby ztratila jakoukoliv konkurenci.

Obnovení studené války, o němž se mluví ve vztahu Severoatlantické aliance a Putinovy Ruské federace, se opakuje v případě Číny a USA. Asijsko-americké „bojiště“ je ale pro Bidena mnohem důležitější: kvůli globálnímu rozsahu, morálně i ekonomicky.

Way of life

Putin je pro amerického prezidenta perfidní manipulátor s obyčejnými diktátorskými ambicemi, které mu současný svět a ruské omezené možnosti už neumožní zcela realizovat. Čína je nejsilnější kolonizační velmoc současnosti, protože ekonomicky prostupuje celým světem, který na mnoha místech (Afrika) mění k obrazu svému.

Čína nabízí novou ideologii moci, kombinaci nacionalistického pseudoleninismu se „ctnostmi“ dravého kapitalismu. A to už je pro Bidena konkurence, protože zasahuje Ameriku na nejcitlivějším místě: naznačuje (a dokazuje, myslí si čínské vedení), že výhody kapitalistického systému výkonnosti se dají vytvářet i v prostředí osobní nesvobody, respektive svobody chápané jako pochopení místa a role v sytému.

„Je třeba udržet a zachovat americký way of life,“ říkají všichni američtí prezidenti ve chvílích, kdy na jejich zemi někdo útočí, od teroristů po čínské podnikatele. A dnes tomu není jinak. Joe Biden moc dobře cítí, že čínská meritokracie může být (a občas i je) potenciálně úspěšnější. Což může naleptat důvěru ve výhody svobodnější organizace státu.

„Červená linka“ je tak zároveň symbolem jisté kontroly, kterou si chce Amerika zachovat, aby jí neujel čínský vlak. V obchodní sféře si americká administrativa bude vědět rady, ať už u moci bude kdokoliv, tady vládne shoda. Mnohem důležitější je ale morální vítězství, tedy jisté zkrocení Číny. Třeba i prostřednictvím „červeného telefonu“.

Kdo s kým

Nakonec, souboj Ameriky a Číny není nějaký mediální spektakulární boj na dva roky. Jde o základní, dnes už evidentně hospodářsko-ideologický konflikt, který se potáhne desetiletí. A který do velké míry bude určovat podobu světa. Čína i Amerika v něm opět použijí starou logiku, že „když nejste s námi, jste proti nám“.

Evropa už není v pozici kontinentu, který by dával jednohlasně najevo, na čí straně stojí. Čínský vliv se mocně vetřel do politického prostředí řady zemí, které „chtěly být své“. Dlouhodobě být na obou stranách ale nepůjde, a Biden bude muset dříve nebo později evropské spojence požádat o vyjádření důvěry v postoji k Číně, Česko nevyjímaje.

Už na konci Bidenova mandátu v roce 2024 bude jasno, jak na tom v tomto směru Evropa je. Skoro by se chtělo říct, že Biden by udělal lépe, kdyby natahoval „červený telefon“ do Evropy. I on dobře ví, že Číně se válčit nechce. S výjimkou bitev hospodářských, kde jí to zatraceně jde.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce