John F. Kennedy pokračoval v sociální politice svých předchůdců, a je znám svým výrokem: „Neptej se, co pro tebe může udělat tvá země, zeptej se, co ty můžeš udělat pro ni!“ Měl v úmyslu pokračovat ve zlepšování práv všech občanů bez ohledu na rasu, náboženství či barvu pleti, ale zapsal se do historie hlavně v politice zahraniční. Bylo mu vyčítáno, že nepomohl Kubáncům, kteří se vylodili s úmyslem zlikvidovat komunistický režim Fidela Castra. Kennedy je pamatován vyhlášením odvážného programu – do deseti let vyslat astronauty na Měsíc a zaručit jejich bezpečný návrat na Zemi. Je také oslavován za neústupný postoj v tzv. Kubánské krizi, kdy Sověti instalovali na území Kuby nukleární rakety. Nařídil námořní blokádu a donutil Chruščeva raketovou základnu demontovat a odvézt zpět do Ruska. Tehdy byla situace velmi vyhrocená a hrozilo vypuknutí válečného konfliktu. SSSR vystupňoval tlak na připojení Západního Berlína k NDR a Kennedy nařídil zesílení armády ve městě. Na to Sověti přikázali Němcům postavit tzv. Berlínskou zeď. Rusové úspěšně vyzkoušeli vodíkovou bombu a Kennedy se pokusil (a snad neměl velký problém) přesvědčit Chruščeva, že je nesmyslné stupňovat donekonečna vývoj nukleárních zbraní, a vyzval jej k vyjednání a podepsání smlouvy o zastavení jejich zkoušek. Zdálo se, aspoň na moment, že studená válka ztrácí na intensitě. 22. listopadu roku 1963 imbecilní Lee Oswald všechny naděje náhle ukončil.

Kennedy atentát nepřežil, a tak ještě v letadle vicepresident Lyndon Johnson složil přísahu a stal se 36. presidentem Spojených států. Snažil se, aspoň zpočátku úspěšně, realizovat programy započaté presidentem Kennedym. Nastartoval tzv. Great Society program a protlačil zákony k likvidaci zbytků segregace. Ve volbách získal silný mandát, když vyhrál s náskokem více než 15 milionů hlasů! Má zásluhu na mnoha dnešních sociálních vymoženostech, které jsou dnes brány jako samozřejmé. Medicare, příspěvky na vzdělávací programy, zdokonalení občanských práv, výstavba a obnova zaostalých starých oblastí ve městech a mnoho dalších. Jeho snahy však silně brzdila eskalace vietnamského konfliktu. Komunistický Severní Vietnam byl silně podporován Ruskem a Čínou a USA na zvládnutí konfliktu nestačily politicky. Johnson měl svázané ruce protiválečnou atmosférou doma a na této frontě ztrácel popularitu. Země byla rozvrácená, přibývalo různých, často násilných protiválečných demonstrací a Johnson oznámil, že v nastávajících volbách nebude kandidovat.

Richard Nixon vyhrál ve volbách celkem snadno. Jednak byl znám už jako vicepresident presidenta Eisenhowera a zalíbil se voličům slibem ukončit velmi nepopulární, vysilující a zničující válku ve Vietnamu, což se mu po dlouhém a obtížném vyjednávání Henryho Kissingera nakonec podařilo. Navštívil Moskvu a Peking a zahájil tak pomalé snižování napětí mezi východem a západem. Schůzka s Brežněvem vedla nakonec k podepsání smlouvy o omezení počtu strategických nukleárních nosičů. Henry Kissinger také připravil půdu pro ukončení konfliktu mezi Israelem, Egyptem a Sýrií. Nixon zvítězil i v následujících volbách, ale jeho nepřijatelné a hloupé chování v aféře Watergate, kdy republikáni najali skupinku lidí, aby se vloupali do sekretariátu Demokratické strany a pokusili se najít nějaké kompromitující materiály, které by se daly použít ve volební kampani, ho nakonec přinutilo k rezignaci.

Po odstoupení Nixona nastoupil jeho vicepresident Gerald Ford. Přebíral zemi ideologicky rozštěpenou, v ekonomické recesi, vysoké inflaci. Kongres byl v rukou demokratů, ale Ford úspěšně vetoval řadu předkládaných návrhů zákonů. Takových bylo 39! Pokračoval v tzv. Detanté – oteplování vztahů se SSSR. Pro nás je znám svým neslavným výrokem, že prý není pravdou, že státy ve východní Evropě žijí v nesvobodě a pod kontrolou SSSR. S Brežněvem vyjednal a podepsal další smlouvu o omezení počtu nukleárních zbraní.

Jimmy Carter snadno ve volbách porazil nikdy nezvoleného presidenta Forda. Jeho prvním úkolem bylo dostat zemi z ekonomické recese, zmenšit rostoucí deficit a snížit nezaměstnanost. Podařilo se mu najít práci osmi milionům Američanů, podstatně snížit rozpočtový deficit, ale naprosto selhal ve zkrocení rostoucí inflace a astronomické výše úrokových sazeb. Positivně se zapsal prosazením různých reforem v oblasti občanských práv, sociálních služeb, dalším zlepšením systému sociálního zabezpečení, zřídil ministerstvo školství i přírodní reservaci na Aljašce a mnoho dalších. Neštěstím byla i krize způsobená drastickým zdražením ceny ropy. Během několika týdnů ze 3 dolarů za barel na 15! To byl šok pro ekonomiku a způsobilo to celý řetěz ekonomických pohrom.

V zahraniční politice je znám svým aktivním vystupováním proti zemím, kde byla pošlapována lidská práva. Byl iniciátorem Helsinské konference, která, dá se říci, povzbudila odpor proti komunistickým diktaturám v Polsku a Československu. Jeho velkým úspěchem bylo dosažení míru mezi Egyptem a Izraelem. Zahájil diplomatické styky s Čínou a dosáhl ratifikace smlouvy s Panamou. Nešťastná byla nezdařená akce k osvobození vězněných pracovníků násilně obsazené americké ambasády v Teheránu. Ti byli držení skoro půldruhého roku a Írán je propustil až po odchodu Cartera z funkce.

(pokračování zítra)

Portland, Oregon