„Říct o někom, kdo není pro válku s Ruskem, že je zrádce, je nejhorší podoba McCarthismu, co jsem za čtyřicet let v politice zažil.“
Roger Stone, bývalý politický poradce Barry Goldwatera, Ronalda Reagana a Richarda Nixona

Senátor Al Franken (Dem.) se zeptal obecně: „Kdyby byl nějaký důkaz, že někdo spojený s Trumpovou kampaní byl ve styku s ruskou vládou během této (2016) kampaně, co byste udělal?“

A upřel svůj pátravý zrak na Jeffa Sessionse (Rep.), který už dvě hodiny čelil palbě otázek členů kongresového výboru. Na jeho odpovědích viselo jako na nitce rozhodnutí, zda může zastávat jedno nejdůležitějších míst ve vládě, úřad nejvyššího státního nadvládního, do něhož ho prezident jmenoval. Každé slovo bylo zaznamenáváno. Každé mohlo být použito proti němu zítra či za deset let. Neboť přísahal, že řekne pravdu a jenom pravdu.

Po krátkém uvážení Jeff Sessions odpověděl také obecně: „Nejsem si vědom žádné takové činnosti. Byl jsem přizván do kampaně jednou či dvakrát jako náhradník a neudržoval jsem spojení s Rusy.“

A nyní, pár týdnů po svém svědectví v kongresu a ve funkci rovnající se našemu ministru spravedlnosti, má na krku obvinění, že lhal pod přísahou: nepřiznal ve své shora zmíněné odpovědi, že loni v létě přijal ruského velvyslance ve Washingtonu Sergeje Kysliakova na jeho žádost ve své kanceláři v senátě a později se s ním pozdravil na nějaké recepci. Kdyby byl odsouzen za křivou přísahu, mohl by sedět pět let ve vězení. Zatím se rozpoutala proti něm obrovská mediální kampaň, jejímž leitmotivem je, že křivopřísežník nemůže být v čele americké justice.

„Vypovídal jsem pravdivě a správně ve smyslu otázky, jak jsem jí tehdy rozuměl,“ brání se obviněný.

Vinen, nevinen, Sessions otevřel pro jistotu přetlakovou záklopku: vzdal se účasti na práci výboru FBI pověřeného vyšetřováním údajného ruského zasahování do prezidentských voleb a údajné mesaliance mezi Trumpem a jeho týmem a Kremlem. Má to být úlitba jeho pronásledovatelům v bláhové naději, že na oplátku zmírní štvanici. Když se prezident dozvěděl, že ztratil svého muže ve výboru, jehož nález může mít pro něj existenciální význam, přešel do protiútoku.

Obvinil Charlese Schumera, vůdce demokratické menšiny v kongresu, ze styku s prezidentem Vladimirem Putinem. Důkazem prý je fotografie, která zachycuje, jak si pochutnávají na koblížkách. Byla pořízena při otevření ruské benzinové čerpací stanice na Manhattanu v roce 2003, kdy Putin navštívil New York.

Hned poté obvinil Nancy Pelosi (Dem.), předsedkyni kongresu, že poobědvala na ruském velvyslanectví ve Washingtonu s tehdejším prezidentem Dimitrijem Medveděvem a ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Zároveň uveřejnil fotografii z roku 2010, na níž jsou všichni pospolu.

„Musíme neprodleně zahájit druhé vyšetřování - po Schumerovi - blízkých styků Nancy Pelosi s Ruskem a lží, kterých se o tom dopustila,“ oznámil na svém Twitteru urbi et orbi. Vyslal tím pohrobkům Hillary a ostatním svým nepřátelům toto poselství: Vzali jste mi Flynna, berete mi Sessionse, znemožním vám dva demokratické předáky.

V padesátých letech minulého století rozpoutal hon na čarodějnice McCarthy otázkou:

„Jste nyní nebo byl(a) jste členem Komunistické strany?“

Zdá se, že dnes jeho duch bloudí Washingtonem a straší novou inkviziční otázkou, přizpůsobenou jiné době a jiné situaci: „Máte nyní nebo měl(a) jste styky s ruskými vládními představiteli?“

Historie se prý opakuje... jednou tragédie, podruhé komedie. Mohli bychom se nad tím vším pobaveně usmát, mávnout rukou a jít na pivo.

Jenže pak se člověk zamyslí a úsměv ztrpkne. Co když tahle současná psychóza provázená ztrátou soudnosti potrvá déle? Co když styky vedoucích politiků jedné atomové mocnosti s jejich protějšky v druhé atomové mocnosti budou na pár let ne-li kriminalizovány, tak aspoň dány na index nebo na zadní hořák a víření válečných bubnů se neztiší?

Ženeva