Konají se každý čtvrtý rok, a letos se tak uskuteční již za pouhé tři měsíce a pár dní - v listopadu, druhé úterý, s účtem za celkové úsilí ve výši nikoliv milionu, ale miliardy peněz.

Poprvé jsem se k takové události přiblížil v roce 1960, krátce po prvním přistání u tamějších břehů. Tehdy zrovna došlo k modernizaci příslušného procesu, kdy se vetřela televize, před kamerou započalo utkání dvou eminentních kohoutů: John F. Kennedy za Demokraty, Richard M. Nixon za Republikány. Tehdy na Kolumbijské univerzitě jsem se v houfu zájemců tlačil před obrazovkou, my skoro všichni jsme fandili většímu fešákovi Kennedymu. Ten zřetelně deklasoval svého konkurenta, který dělal unavený dojem a nezdál se být dostatečně oholen. Takto se tehdy soudilo a pramálo vědělo, že tehdejší chicagská politická mafie volební výsledky umně zfixlovala v neprospěch nedostatečně oholeného.

Příští volby v roce 1964 jsem již sledoval jako začínající profesůrek za řekou Mississippi na prériích žírného státu Iowa, kde kdysi Antonín Dvořák komponoval své znamenité opusy. Plynula léta šedesátá, přemnohé se měnilo - Kennedy zavražděn, do Bílého domu se nastěhoval Texasan Lyndon B. Johnson, zvítězil nad Barry M. Goldwaterem, elegantním kovbojským senátorem z Arizony.

Tím triumfy Demokratů téměř končily. Dramatický rok 1968 znamenal nejen československý obrodný proces s lidskou tváří, studentské rebelie v Paříži, téměř revoluční pozdvižení na chicagském kongresu Demokratů s příslušným soudním potrestáním, to vše v srpnu korunováno nokturnálním překvápením internacionálních bratrských tanků. K vládnutí v USA se na krátké období (1976-1980, Jimmy Carter, jeho hlavní poradce Zbigniew Brzezinki, můj učitel) dostali Demokraté. Kolosální porážku ve snaze získat zpět Bílý dům utrpěl v roce 1972 značně levicově zaměřený senátor George McGovern, jemuž se nepodařilo zvítězit ani v Jižní Dakotě, jeho rodném státě. K veslu se dostali Republikáni (Ronald Reagan) a setrvali až do Billa (William Jefferson) Clintona. A nyní, 2016, končí osmileté maximum Demokrata Baracka Husseina Obamy a právě se koná zcela unikátní utkání mezi Demokratkou, první to ženou takto usilující stát se první hlavou státu s nastěhováním do Bílého domu, v němž již strávila dřívějších osm roků ve funkci první dámy státu. Jako její oponent se za Republikány z celkového počtu sedmnácti uchazečů prosadil rovněž dřív nevídaný unikát, který se za svůj dosavadní život ani jednou nepokusil o zvolení ani za vesnického hlídače. Donald Trump je několik bankrotů přeživší investor, mnohonásobný multimilionář, mimořádný a všeobecně podceňovaný talent, též bývalý manžel naší krajanky ze Zlína a ještě předchozího Gottwaldova. Spolu zplodili několik talentovaných potomků.

Tito dva nynější rivalové se angažují v unikátním utkání. Pro ni dosavadní život nebyl nic jiného než politika. Pro něj byl život něco zcela opačného. V případě Hillary bylo by to poprvé, že v Bílém domě by spolu spali dva prezidenti v téže společné posteli. V případě Trumpova vítězství by došlo k uskutečnění jiného unikátu bez precedentu, že by se totiž tento multimilionář mínil nastěhovat do prostoru, z něhož se právě vystěhoval černoch se svou rodinou.

- - -

Hillary, kandidátka Demokratické strany, vzdor svým nehorázným počinům - lhářka zaangažovaná v korupci, všemožných finančních manipulacích, porušení zákona týkajícího se elektronické pošty, s ohrožením bezpečnosti státu, to vše korunováno jejím počínáním ve vysoké funkci, jež vedlo v Benghází, předním libyjském městě, k smrti čtyř amerických občanů včetně velvyslance Stevense.

Dotyčná inzeruje své přesvědčení jakoby první žena této planety vedoucí válku proti mužskému plemenu posedlému ambicí dominovat, ponižovat, stále důkladněji vykořisťovat všechnynženy světa. Jenže vzdor svým tolik zdůrazňovaným ctnostným tradicím nestala se zvlášť milovaným ideálem a její praktické počínání v různých svěřovaných rolích jí zaručilo spíš podprůměrnou popularitu.

Neilepší svou reputaci si prozatím udržuje v černošských kruzích. Toto oficiálně označované africko-americké společenství se všeho všudy rovná 13 procentům všeho amerického obyvatelstva, navíc velice nerovnoměrně rozmístněného. Jeho největší koncentrace je v metropolitních oblasteh jako New York, Chicago, Filadelfie, Los Angeles, a též v nejméně rozvinutých zemědělských oblastech původní jižanské konferederace - Alabama, Georgia, Mississippi, Louisiana a dvě Caroliny - Severní a Jižní. Prozatím až do posledních voleb černoši byli těmi největšími podpůrci Demokratiské strany, se zárukou dodání 90 procent svých hlasů (vzdor jejím historickým proviněním - segregace, Kuk-klux-klan, další takové nepěknosti, zatímco Republikánská strana Abrahama Lincolna, která se zasloužila o zrušení otroctví, zůtává mimo jejich znatelný dosah. Dočítám se odhady, že kdyby se Republikánům podařilo získat 20 procent odevzdaných černošských hlasů, to by pro Demokraty znamenalo pořádnou katastrofu. (Zájemcům doporučuji seznámit se s krátkým pojednáním BLACK VOTES MATTER, Townhall, 26.7.2016, autorem výtečný Thomas Sowell.)

Dosud setrvává voličská solidarita černochů vůči Obamovi, prvnímu prezidentovi aspoň částečně stejné rasy, který sice za osm let ve vrcholné funkci nedocílil jejich větší zaměstnanost, vzdělanost, vylepšený životní standard. Podpůrcům kandidátky Clintonové tuze záleží na zachování takové loajality, a proto je v zájmu příslušných manipulátorů, aby podporovali, rozněcovali resentment (nelibost, odpor, rozmrzelost), nenávist, pomstychtivost zejména vůči policii. V tomto úsilí se Obama velmi obratně angažuje. Prominentní podvodník Al Sharpton, údajně na daních dlužící miliony dolarů, byl jím povýšen na pravidelného návštěvníka a poradce v Bílém domě.

Rasová harmonie rozhodně není v zájmu černošské politické elity. Takový stav by především vedl k poklesu zájmu o věci veřejné, a tudíž i k poklesu účasti na volbách. Oficiálně se ovšem nynější prezidentská kandidátka prezentuje jako ochránkyně údajně permanentně ohrožených obětí. Značně je však zdůrazňována Obamova předchozí politika osmi roků, kdy životní úroveň očividně nestoupala. Stoupaly však miliony žadatelů o stravenky, takto se starat o obživu rodiny. Nyní již je dosaženo stavu, že snad polovina národa tuto pohodlnou podporu pobírá a rostoucí jejich procento si zvyká na existenci permanentních parazitů. Takový způsob života dosud zaručuje spolehlivou dodávku oněch 90 procent voličských hlasů.

Hispanics či též Latinos zvaní jsou menšinou početnější než černoši, ale postrádající onu homogenitu: zřetelný je rozdíl mezi bona fide původními, úspěšně se adoptujícími přistěhovalci, v kontrastu s ilegálními vetřelci v odhadovaném počtu aspoň 12 milionů. Jejich parazitismus a nemalé sklony ke zločinnému počínání rovněž nejsou značným popudem ke kypící popularitě. Stát Florida aby se potýkal s další rozdílností, jíž je socio-ekonomické pozadí značného množství kubánských uprchlíků. Z Casterova ostrova prchali příslušníci s vyšším vzděláním, mnozí z nich se snadno adaptovali, pronikli do odborných profesí, i v politických rolích se začali uplatňovat. Kromě původní řeči neměli příliš společného s pramálo gramotnými živly z mexického středoamerického prostředí, posléze se v emigraci na plantážích plahočit. Republikánský kandidát Trump značně usiluje o volební vítězství právě v tomto státě.

Politické preference menšiny asijské, jejíž průměrný dosažený životní.standard prozatím uniká mé imaginaci. Podle nejposlednějších výsledků jejich výkon předčí průměrné bělochy, a přesto Obamova popularita v jejich řadách nadále setrvává.

Rovněž se nedovedu orientovat v politických zálibách původního indiánského obyvatelstva, nyní politicky korektně povinně přejmenovanéno na Native Americans. Projel jsem plno rezervací. V Arizoně Apačové, zejména národ Navajo se 175 tisíci rudokožci, jejich počtu se rovná má rodná Plzeň, na území v rozsahu téměř České republiky. V jižní Dakotě Siouxové, v našem státě New Yorku jsou nějací Onondagové. Jak se vyznat v jejich idelogických preferencích?

- - -

Republikánský kandidát Trump měl největší problém se soupeřícím senátorem Tedem Cruzem a ještě větší starosti rivalce Hillary způsobil Bernard Sanders, ročník 1941, původu židovského, náboženství žádného, přesvědčení hodně socialistického, pro-sovětského (do SSSR jel na svatební cestu - místo Havaje či Riviéry zvolit třeba Ural či Vorkutu). Během primárek fascinoval velké množství mládeže, rozhodně víc, než se dařilo jinak podivné a protivné Hillary.

Po téměř týdenním kongresu Republikánů v Clevelandu (stát Ohio) vůči Obamovi, jakož i kandidátce Clintonové ostře kritickém tónu mluvčích, následoval kongres Demokratů ve Filadelfii (Pennsylvánie). Ten započal neméně důkladným rozkolem ve vlastních řadách, v úsilí přimět Sanderse, aby se vzdal svých ambicí a se svými stoupenci se smířil s přijetím oficiální nominace podstatně nepopulární Hillary. Sanders byl donucen kapitulovat, ale jeho přiznivci odmítli se přizpůsobit. Atmosféru navíc rozvířila iniciativa Debbie Wasserman Schultzové, mimořádně ambiciozní poslankyně manipulující celou záležitost ve prospěch Hillary takovým způsobem, že tato Debbie byla donucena rezignovat, vzdát se své vůdčí role v zasedání. Načež tentýž den tuto provinivší se odstraněnou čachrářku kandidátka Hillary promptně povýšila do jakési speciálně vymyšlené funkce. Rovněž došlo ke jmenování jejího spolukandidáta pro funkci vicepresidenta. Tím se stal dosavadní senátor Tim Kaine z Virginie, bývalý misionář v Hondurasu, plynně ovládající španělštinu, jeho velké plus během kampaně při vábení Hispánců.

- - -

Tón obou těchto dominujících sjezdů začal značně přituhovat. Zatímco Republikán Trump zdůrazňoval tristní situaci na domácí frontě - větší dluhy Obamou dosažené, přesahující všechny prezidenty dohromady, a neméně ubohý výsledek v zahraničním počínání s všemožnýmí zbabělými ústupky radikálnímu islámu, Obama ve svém tuze dlouhém projevu se snažil Trumpa zdemolovat a zejména zdůrazňoval údajně obrovské americké úspěchy, které nepřátelé odmítají uznávat.

Čerstvé zahraniční události nepodporovaly tvrzení optimistů. Téhož dne došlo k mohamedánskému přepadu katolického kostela v Normandii, během mše, s podříznutím hrdla kněze. Nikdo - ani právě jmenovaný senátor, onen katolík z Hondurasu - se o této události na kongresu Demokratů nezmínil.

Z několika mediálních zdrojů jsem se dozvěděl, že každých osmdesát hodin dojde někde ve světě k k islámskému teroristickému útoku. A bylo to právě během tohoto zasedání, kdy v jednom dni promluvilo 61 (šedesát a jeden) řečníků a žádný z nich se jediným slovem nezmínil o čemsi s písmeny ISIS.

Dle Obamy islámský terorismus neexistuje, však islám je náboženstvím míru. Ačkoliv přece každý tvor s průměrnou inteligencí si je vědom, že islamisté vedou válku proti infidels – nám, nevěřícím psům, a že USA jsou na seznamu islamistů jako Great Satan ten nejhanebnější. V Obamově uvažování, pokud ho lze vůbec pochopit, je potřebné, abychom vůči teroristům byli vlídnější, tudíž je spěšněji vypouštět z krutého vězení Guantánamo. Nezacházet s nimi nevlídně (čili žádné enhanced interrogation techniques).

Co my, kteří se neuchylujeme k terorismu? Je naší povinností přěsvědčovat krvelačné mordýře o naších mírumilovných záměrech?

Nominující kongres Demokratů projevil své preference i jiným způsobem, například kritérii při výběru řečníků. Mezi kandidáty byla rovněž dána přednost matce zločince Michaela Browna, lupiče, násilníka, který se snažil zmocnit zbraně policisty a při pokusu zahynul. Soud policistu osvobodil, Obama poslal do Fergusonu truchlící delegaci. Tentokrát na kongresu ve Filadelfii žádná matka z pěti do zad zastřelených policistů v Baltimore nebyla pozvána promluvit. Jejich synové se nepodíleli na žádném násilí, a navíc to ovšem nebyli černoši.

- - -

James Comey, přímý poctivý ředitel FBI, dychtí uzavřít vyšetřování Hillary prohřešků s jejími manipulacemi onoho unsecured email system. Jenže toho nelze docílit dřív, než právníci na ministerstvu spravedlnosti napřed Hillary vyslechnou.

Dotyčná prezidentská kandidátka zareagovala lživým vysvětlováním, že nikdo ji nekontaktoval. Poté se poopravila, s tuctem verzí, že neměla dost času, aby vyhověla.

Ředitel Comey zvyšuje svůj tlak, ale prozatím to nevypadá, že by uspěl.

(Ed Klein, Why Hillary Is Stalling Her FBI Interview, Townhall. 28.července 2016)

- - -

„Rasism is part of our (American) DNA“ takto Obama tvrdil v roce 2015.

Politická levice pravidelně charakterizuje Ameriku jako „a sexist, intolerant, xenophobic, homophobic, Islamophobic, racist and bigoted country“.

Naše války vedeme kvůli materialistické dychtivosti. Jedno procento vytrvale vykořisťuje ostatních 99 procent.

Amerika je podvodně zmanipulovaná proti černochům, Hispáncům a 99 procentům národa. (Dennis Prager, Townhall, 26.července 2016)

Dick Morris, který po dobu dvaceti roků byl poradcem Hillary Clintonové, ve své nové knize Armageddon: How Trump Can Beat Hillary ji charakterizuje jako „compulsive, pathological a serial liar“. Liberální media jsou na její straně. Trump má teď před sebou obtížnou bitvu (uphill battle), ale vyhrát se dá.

Morrisovo doporučení: Trumpovi dává radu, jak přimět osm milionů bělošských voličů, aby přišli k volbám, ke kterým v roce 2012 nepřišli. Trump nechť se velmi soustředí na téma terorismu a jak Hillary a Obama umožnili teroristům, aby do USA mohli proniknout.

Přistěhovalci a odboráři se mohou prokázat jako Trumpovi největší spojenci.

Ještě toto Pragerovo doporučení: pustit se do levice a Demokratů. Pokud k tomu nedojde, temné mraky pramalé naděje nepominou.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče