Pokud měl americký prezident dostat nějakou cenu, pak nepochybně Oskara nebo jinou trofej za umělecký přednes.

Před ním to již obdržel jiný populární levicový performer na vysokozdvižném vozíku, bývalý americký viceprezident, neúspěšný kandidát na prezidenta a propagátor zelené politiky pod heslem "Co nemáš rád činiti, nech činiti pouze druhé. Ať druzí nesou tu tíhu boje s klimatem, mně pro stěstí postačí o tom žvanit" Al Gore.

A vida, jak je žvanění přínosné. Oběma dvěma performerům již přineslo světovou popularitu, přičemž Obama k tomu ještě skvěle vypadá a není takový neforemný sud jako Al Capone zvýšených hladin všech oceánů a moří...

Když v Praze, před skvěle naaranžovaným a nasvíceným pozadím, Barack Obama přednášel své poselství, tak jsem si připadal přesně stejně, jako když před bezmála půlstoletím zpívala Pavlína Filipovská "...prý v roce šedesátémšestém už bude dávno všude mír a on že má být inženýr..." Prostě krása nesmírná, ale nereálná, podobně jako u jiného populárního snílka, Václava Havla.

Samozřejmě, ideály jsou krásná věc a mají se propagovat, i když víme, že ten "Brave New World" podle Aldouse Huxleye se nikdy neuskuteční. Ale praktický politik by na tom neměl stavět svoji politickou budoucnost. Pravda, žvanění na Hradčanském náměstí svět rychle zapomene, ale mrtvé v Afghánistánu a vyházené biliony dolarů zapomenou Američané opravdu podstatně hůře.

Dnes ráno jsem poslouchal rádio, které citovalo světový tisk ohledně Obamova rozhodnutí posílit v Afghánistánu americké síly tak, aby se mohly v polovině roku 2011 začít stahovat. Pravda, i já občas na dálnici zpomaluji a zařazuji se do pravého pruhu tak, že nejprve zrychlím, ale tak snadný ten Obamův manévr nebude. Ze všech komentátorů tak Obamově vizi 2011 nevěřil vůbec nikdo, ani jeho vlastní ministr obrany.

V Afghánistánu si už vylámal zuby kdekdo. Angličané, Sověti a asi i další. A přitom třeba o způsobu, jakým se odebírali na onen svět sovětští zajatci z bojů proti mudžahedínům v Afghánistánu, kolují tak drsné zvěsti, že se je člověku ani nechce poslouchat. A světová velmoc, Jedinyj Mogučij Sojvetskij Sojuz, pak odtáhl ze země s velkou hanbou a ještě většími ztrátami. Američanům bych to opravdu nepřál, ale velmi často se stanou i věci, které nechceme, a o to tragičtější pak jsou.

A druhou zpuchřelou nohou Obamovy vlády bude nepochybně reforma zdravotnictví, kterou tento levicový snílek zavádí do druhdy zdravě a dravě kapitalistických Spojených států amerických naprosto socialistické metody, nad kterými zde jásá jedna naše kolegyně autorka. Ale velké části Ameriky se to nelíbí a při prezidentských volbách zde stále ještě rozhoduje každý hlas, protože dodatek ústavy o vedoucí úloze Demokratické strany a jejího politbyra se zadrhl na americkém Nejvyšším soudu.

V roce 2008 nastoupil Obama do volebního boje jako "černý kůň" (to není rasistická narážka), který dokázal mnoho Američanů fascinovat, ba dokonce obloudit. Ale v roce 2012 to již nebude outsider, ale favorit a první místo se vždy hůře obhajuje než získává. Takže stejně jako v roce 2008, kdy jsem vykřikoval, že vyhraje John McCain, vykřikuji dnes: Vyhrajeme Davisův pohár. Jenom defétista totiž hlásí svou vlastní porážku sám a předem. A pokud se roku 2012 já i moje účast v tomto blogu ve zdraví dožijeme, tak se uvidí.

Převzato z blogu Hermanek.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora